Myšlenka zvukového soundtracku byla zpočátku určena pro promítání na festivalu v polském Bialystoku. Při své tvorbě rádi užívají samplů akustických nástrojů, pro jejichž reinterpretaci se rozhodli, po návratu do čech, oslovit kamarády hudebníky a tím se dostali do fáze 6 členného elektro-akustického projektu, se kterým navštívili několik filmových, či hudebních festivalů. Následná idea o hmatatelnému důkazu jejich konání na sebe nenechala dlouho čekat. Z finančních důvodů zvolili formát CD – avšak o jeho výtvarné stránce vedli dlouhé diskuze a nakonec oslovili Ondřeje Zitu/studenta VŠUP/ a společně nalezli výstižný symbol ucha, který dokonale podtrhuje jejich pozici k danému snímku. Jsou jeho ušima, nebo-li uši diváků. Berte to, jak chcete.

projekt Forma v plné síle

Zde jest popis jednotlivých tracků, přímo z pera jejich tvůrců..

Měli jsme několik favoritů z hodiny a půl hudby, která byla k dispozici a vybrali nosné témata. Ve filmu je několik pasáží, kde se určité motivy opakují, nebo se děj odehrává delší dobu na jednom místě (třeba večerní ples, nebo šachová partie) a proto jsme použili tyhle pasáže, abychom navázali na zvuk/náladu filmu, ale zároveň jsme posunuli jednotlivé skladby někam za hranice toho filmu. Navíc chceme skladby z EP zahrát v blízké budoucnosti naživo, kde doufám, že dojde k opětovné transformaci zvuků a skladby se opět dostanou jinam. Wichura, to je název prvního tracku a znamená to polsky vichřice, nebo bouře. Její základ je postaven na violoncellové smyčce z filmu, která se několikrát opakuje. je to takový ústřední motiv, jsou to většinou obrazy, kdy hlavní hrdinka Andrea (Ita Rina) kouká oknem ven přes kapky deště. Je to taky parafráze na svůdníka, který se přihnal jako vichr do jejího života a zase zmizel. Skladba je o těchto náladách.

Lullabyrint je trochu jiné kafe. Jak už slovo napoví, skladba se zpočátku zdá jako ukolébavka, která nás uspí, ale ona naopak začne hrát s naší hlavou hru na schovávanou. Hlavní motiv cinkání se postupně ztrácí v labyrintu okolních zvuků a člověk má najednou takový ten pocit jako když se dívá do rotující spirály. Pak se ozve přívětivý saxofon, který nás z bludiště vyvede ven, je něco jako hodná víla, která nám ukáže cestu ze začarovaného lesa. Vplujeme do třetího tracku,kterým jsou Same flakoniki, což je opět polsky (polské názvy jsme zvolili jako dík, protože soundtrack vznikl pro jedno polské představení) a dal by se přeložit jako „samé flakónky“. Dějově se ve filmu odehrává v prostředí plesu a zobrazuje takový ten klasický přelud podobných prostředí, kdy jsou všichni dokola navonění, vysmátí, ale ve skutečnosti se zde odehrávají olympijské hry v přetvářce. Navíc se zde potká manžel s milencem své ženy a to pak je pot cítit na míle! Je třeba se opět navonět! Následuje doktor Dotek. Nebo, chcete-li Detektor dotyku. Zkrátka, Dotektor!

Na chvíli, jako bychom se ocitli v jiném světě. Španělská vášeň je předobrazem pro dotyky, strky, pohledy a mrky, které se v rituálním svádění Ity Riny Olafem Fjordem proměňují ve hru na kočku a myš. Olaf jde následně tvrdě na věc a nedá Andreji šanci k úniku. Z pokoje se ozývá jen pravidelné bušení…. „buch“…“buch“…“buch“.. a pak….. pak je po všem…Oba leží vedle sebe a ukojeně usínají… Ráno se Andrea probudí ale George nikde. Zmizel. Osud jim ale cesty opět spojí a o několik týdnů později se vidí znovu. Nejprve u piána, pak u oběda a pak už přichází na řadu hra v Šach hmat s jejím manželem. Ano, je vidět, že Georgovi o šachy ani tak nejde. Partie se dohraje, George má smolíka, Andrea si bůhvíproč vybere jistotu manžela než nejisté rámě svůdníka. Konec filmu, happy end, Alou elou do postele a spát!!..

Vytvoření hudby k filmu, nebo zhudebnění obrazu –chcete-li, dává umělci v podstatě poměrně volný prostor. Nastávájí imaginativní hrátky s danými scénami, jejichž hlavním úkolem by mělo být vystihnutí, či zdůraznění atmosféry. Toto je dle mého názoru největší „zbraní“ EP Earotikon a to z jednoho prostého důvodu – k výše zmíněnému popisu to sedí dokonale. Veškeré samply, aranže, ruchy a tepy jsou načasovány a použity s mimořádnou citlivostí a to i přesto, že se mnohdy jedná o mnohovrstevnaté zvukové koláže. „Pach“ dávných časů je při poslechu EP cítit na sto honů – napadá mě výraz –PAMĚTRONIKA- na české poměry neobvyklé a originálně pojaté. Vlastně jako celý FORMA ansable…

Závěrem si poznamenejte nadcházející termíny, kde se můžete potkat:

16.2 – křest CD v NoDu
17.2 – Meet Factory, v rámci party Education

http://www.earotikon.cz/

http://formani.tumblr.com/