Tricky

Jen pár dní před vánocema dorazí do Prahy génius potemnického triphopu Adrian Thaws aka Tricky. 24. listopadu vystoupí v klubu Roxy. Představitel bristolského zvuku, producent a vynikající osobitý rapper tam předvede kousky z nové desky Mixed Race , ale i prověřené pecky z alb Maxinquaye, Nearly God nebo také nedávno vydanou nahrávku Knowle West Boy vydané na vlastní značce Brown Punk. Celý večírek připravila agentura D Smack U. Vstupenky na koncert jsou k dispozici v sítích Ticketpro, Ticketstream a Ticketportal za 650 Kč bez poplatku, na místě pak za 750 Kč.

Tricky o nové desce tvrdí: „Mé nové album se jmenuje Mixed Race, protože to, že jsem míšenec, vždycky nejvíc ovlivňovalo hudbu, kterou dělám. Kdybyste zasedli ke stolu u nás doma, viděli byste lidi všech barev a díky tomu jsem velmi otevřený. Vyrůstal jsem v bristolské čtvrti Knowle West v bílém ghettu a chodil jsem do reggae klubů, kde nebyli žádní běloši, i do klubů, kde jsem byl jediný s tmavou kůží. A nikdy mi to nepřišlo zvláštní. Když mi bylo dvanáct a moji bratranci Mark a Miles, kteří pak hráli v první verzi Massive Attack, vyráželi zapařit, z jejich pokojů se ozývaly nahrávky kapel od Parliament až po T-Rex. Můj strýc Ken, který mě vychovával, je běloch, přesto mi stále pouštěl Ala Greena, Sama Cooka a ostatní soulové legendy. Takže jsem v mládí slýchal nejrůznější styly hudby, a proto teď nikdo nemůže mou vlastní hudbu zařadit do nějaké škatulky – není jen pro černé, jen pro bílé, jen pro ženy, ani jen pro muže.

Od minulé desky Knowle West Boy jsem trávil hodně času propagováním toho alba, hraním koncertů a hledáním zpěváků. Obvykle na zpěváky přijdu náhodou, ale na příští desku jsem myslel už během koncertní šňůry k minulému albu a jednou z vokalistek na turné byla Francesca – Franky Riley. Ihned jsme začali spolu nahrávat.

Taky teď bydlím v Paříži. Moje dcerka už roste a Los Angeles je pro nic moc daleko, tak jsem se přestěhoval. Mám rád Londýn a v jednom kuse tam jezdím, jenže s rodinou a všemi kamarády kolem nemám doopravdy čas na sebe. Nedá se říct, že by Paříž vysloveně ovlivnila hudbu, kterou dělám, ale dala mi prostor k práci. Taky mám teď na albu plno dechových nástrojů, ke kterým bych se asi v Londýně nedostal. Tam se musíte probojovat přes manažery a agenty a na to nemám trpělivost. Oproti tomu plno lidí na nové desce jsem prostě potkal na ulici. Na člověka, který mi teď hraje na saxofon, jsem narazil na malém náměstí nedaleko studia, tak jsem ho pozval dovnitř. Tohle album je pro mě hodně odlišné, protože v Paříži je tak jednoduché dostat to, co chcete.

Mixed Race je gangsterské album. Já neumím dělat gangsta rap, to prostě nejsem já. Neumím rapovat o tom, jaký jsem drsňák, protože nic takového nejsem. Ale tahle deska je nejblíž ke gangsta stylu, kam se můžu dostat. Je plná napětí, ulice a města. Je skoro jako film. Je to taky nejrychlejší deska, kterou jsem kdy natočil. Chtěl jsem udělat něco, co by se hrálo v klubech.“