downtempo.cz
Jojo Mayer a Nerve
Projekt NERVE Jojo Mayera – původem švýcarského bubeníka, který nyní žije v New Yorku – je jakýmsi live elektronickým uskupením hledajícím nové obzory a směry v aktuální hudbě. Těžištěm jejich práce je fúze inteligentní elektronické produkce a DJ postupů na pomezí zlámaných beatů, drum´n´bassu a dubstepu s prvky moderní jazzu vycházejícího z klasického hudebního vzdělání, let praxe, koncertování a především pak jazzové improvizace. Dle slov hlavního protagonisty Jojo Mayera je výsledná hudba jakýmsi reverzním inženýrstvím v oblasti elektronické hudby, kdy jsou na live vystoupeních eliminovány přednahrané smyčky, samply a další DJ postupy ve prospěch živě zahraných bicích nástrojů, basové kytary a kláves.
Cílem Nerve je změnit pohled posluchačů, fanoušků a především pak notorických vyhledávačů nových rozměrů v oblasti zvukového experimentování na hudbu jako takovou. Cíle je však dosaženo velmi opatrně, důmyslně a konstruktivně, nikoliv bezhlavým zkoušením a testování neposlouchatelného a neuchopitelného a na úkor výsledné hudby. Jojo Mayer přistupuje ke svým kompozicím velmi zodpovědně a to je v jeho hudbě cítit v každém taktu. Jde o vysoce inteligentní formu moderního umění. Konvenční nástroje jsou staronovým prostředkem k vyjádření moderních hudebních směrů. To je doménou hudby Nerve – žádné přednahrané zvukové stopy nebo sekvence.
Zvuk projektu krystalizuje už více než osm let a za tu dobu si prošel obdobím experimentování s koncepty známými především z drum´n´bassové hudby, aby aktuálně směřoval víc a víc k specifickým formám broken beats a dubstepu. V tomto směru projekt nyní silně připomíná produkci francouzského bubeníka Philippe Garcia, který u nás už párkrát vystupoval s Erikem Truffazem. Oproti tomuto projektu je však z mého pohledu Nerve ještě více invenční a jdoucí za hranice nejen hudebních, ale doposud i technických možnosti jednotlivých hráčů – samozřejmě především u Mayera, který spolu s Roli Mosimannem tvoří jádro projektu. Mosimann je specialistou na studiovou techniku a elektronickou hudbu a inovátorem v oblasti procesování zvuku v reálném čase. V projektu Nerve tak Roli Mosimann propaguje vlastní techniku tzv. Real Time Audio Deconstruction.
Z této kombinace také vzniklo Prohibited Beatz – jako příběh bubenického fenoménu Jojo Mayera, jeho projektu Nerve a konceptu Reverse-Engineered Electronica a také jako kolize undergroundové elektroniky s prvotřídním jazzem. Probihited Beatz se ve finále transformuje na každotýdenní akci projektu Nerve, na jejímž základě pak vzniká i inspirativní dokumentární video se stejnojmenným názvem a studiové CD. Live show projektu Nerve je pak produktem mezinárodního zastoupení Prohibited Beatz.
Samotné jádro projektu Nerve doplňují aktuálně John Davis na basu a Takuya Nakamura na klávesy a trubku. Propojením Mayerova a Mosimannovo konceptu s eklektickými basovými zvuky a rockovým hraním Davise plus velmi precizně připravenými elektronickými party kláves Nakamury vzniká zcela ojedinělá hudební forma kombinující elektroniku s lidským cítěním a výrazem. Každý koncert Nerve je díky tomu trochu jiný a vždy zcela unikátní. Koncerty bývají velmi energické a to nejen díky kapele samotné, ale i lidem, které Mayerova hudba rozhodně nenechá vklidu, spíš naopak. Charisma a um jednotlivých muzikantů budí na koncertech velký respekt a silnou reakci v publiku. Živá vystoupení Nerve jsou v tomto směru nenapodobitelná a dokázala se prosadit jak v rámci turné jak v USA, asijských zemích, tak i v Evropě a to jak v malých klubech, tak i na festivalech.
Jojo Mayer a Nerve
Pokud se budete trochu pídit po historii projektu a lidech, kteří v něm působili – byť jen jako hosté – dostanete se k velmi dlouhému seznamu muzikantů, DJs a MCs. mezi které patří například tito. Tim Lefevbre (basa), Lisa Shaw (vokály), Jesse Murphy (basa), Jamie Saft (analogové syntetizéry), Jonathan Maron (elektrická baskytara), Vernon Reid (kytara), Shahzad Ismaily (basa), Jannek Gwizdala (basa), Kenny X Mohammed (beatbox), Karsh Kale (elektronická a akustická tabla), Skuli Sverrsion (baskytara), Scott Colley (kontrabas), Dhafer Youssef (vokály), Nicholas Thys (basa), Henry Hey (syntetizéry), Zach Danziger (bicí), Myster Bruce (smyčky), Graham Haines (trubka a efekty), Thor Madsen (kytara, syntetizér), Wolfgang Muthspiel (kytara), Adam Rogers (kytara), David Fiuczynski (kytara), Martin Koller (kytara), DJ Swingsett
(gramofony), DJ Yoshi (gramofony), DJ Big Wiz (gramofony), Domenico Ferrari (kytara), Marc Lindal (syntetická basabass), Foxy (MC), Supernatural (MC), Posi-D (MC), Jonny Z (MC), TC Izlam (MC), Soundwavez (MC), Panik (MC), Vanessa Freeman (vokály), Ahmet Best (vokály), Beans (MC), Seth Blumberg (MC), Dave Binney (saxofon), Tomer Tzur (perkuse), Rashadai-Amin (MC), Feedbuck & Missy Galore (vizualizace), Zak Shuman z Pan Optic (vizualizace) a mnoho dalších.
JOJO MAYER
Serge „Jojo“ Mayer je velmi aktivní muzikant a především hlava projektu Nerve. Narodil se 18. ledna 1963 ve švýcarském Zurichu, nyní však žije v New Yorku. Jakožto syn kočovného muzikanta, začal svou hudební kariéru jako bubeník v útlém dětství. Svou první bicí soupravu dostal už ve dvou letech. Na profesionální hudební scénu se dostal ve svých osmnácti v kapele Montyho Alexandera. Koncertování s Monty Alexander ho dostalo do prvoligové jazzové smetánky – odehrál tak koncerty na North Sea Jazz Festivalu, v Montreux, Nice nebo Aténách. Po vystupování na mnoha koncertech s velikány jazzu jako jsou Dizzy Gillespie a Nina Simone se však Mayer uchýlil více k undergroundu a začal se zajímat o jungle a drum´n´bass – nejprve pasivně a brzy i aktivně jako jeden z mála jungle bubeníků a průkopníku tohoto moderního umění.
Jojo Mayer je znám především jako zanícený propagátor drum´n´bassu s vlivy jazzu, jazzrocku a dubstepu. Vyniká díky své neuvěřitelné technické vyspělosti co se hry na bicí nástroje týče. Mayer je schopen hrát na akustickou soupravu takové rytmy, jaké horko těžko komponují jungle DJs na svých sekvencerech a bicích automatech. Zároveň se inspiruje v moderních bubenických technikách jako Heel-toe, Moellerův úder nebo pull-out a push-pull akcent. Díky těmto technikám je schopen hrát jungle groove na neuvěřitelných rychlostech. Všechny tyto vlivy pak vedou k osobité hře na bicí a tvorbě specifického přístupu k bubenické inovaci. Významné společnosti orientující se na výrobů bicích nástrojů a činelů si tak často Mayera zvou na konzultace pro vývoj nových nadčasových nástrojů právě pro bubeníky.
ROLI MOSIMANN
Roli byl do projektu NERVE přijat jako producent a zároveň „muzikant“. Jeho virtuózní přístup k mixážním pultům, procesování zvuku a vůbec hudební instinkt ho předurčují právě pro spolupráci s Nerve. Real Time Audio Deconstruction je výsledkem osobního výzkumu Mosimanna v oblasti nových zvukových postupů a konceptů známých především z nahrávacích studií, ale také z koncertů. Aktivní podílení se na hudbě Nerve a interakce s muzikanty na pódiu poovyšuje jeho faktickou roli zvukového inženýra na čtvrtého člena kapely a definuje tak nově roli současného zvukaře obecně. Roli Mosimann pracoval jako producent, zvukový inženýr, skladatel a hudebník pro mnoho známých interpretů a kapel rozličných žánrů jako jsou například Faith No More, The Young Gods, Smashing Pumpkins, Bjork, Swans, New Order, Wiseblood, Rebekka Bakken, Delia Mayer, Waldorf a další.
TAKUYA NAKAMURA
S jeho širokým rozhledem v mnoha hudebních směrech se stal multiinstrumentalista Takuya celkem rychle prominentním muzikantem v oblasti newyorské hudební scény. Jeho schopnost objevovat a absorbovat ty nejaktuálnější trendy a vývoj v elektronické hudbě a následné zapojení těchto vlivů do vlastní hudební tvorby z něj činí něco jako nedostatkové zboží v oblasti moderní hudby v oblasti New Yorku. Spolupráce Nakamury s Nerve je pak skutečným ztělesněním geniálního crossoveru mezi jazzem a DJskou kulturou. Takuya Nakamura vystupoval v rámci své hudební kariéry například s Ravi Coltranem, Bobem Mosesem, Clarkem Terrym, Georgem Russellem, Mattem Garrisonem, s Organic Grooves, Brasilian Girls a mnoha dalšími.
JOHN DAVIS
John je jedním z mála baskytaristů, kteří se naučili pracovat se sonickými basovými zvuky a syntetickou basovou linkou ala TB-303. Žádný z těch strašákovitých dnb bas trhajících plíce a elektronických zvuků nejsou ani zdaleka za hranicí možností jeho čtyř strun a pár speciálních efektových krabiček určených právě pro baskytaru. John Davis se cítí dobře jak na poli elektroniky, tak i v hudbě akustické a díky tomu úspěšně proniká se svou syrovou energií rockového baskytaristy do světa disciplinované elektroniky. John hrál s mnoha jazzmany mezi něž patří Will Calhoun, Mike Stern, Antonio Sanchez nebo Alex Skolnick. Sám produkuje elektronickou hudbu pod pseudonymem Toaster.
DISKOGRAFIE
ODKAZY
Tento příspěvek není možné komentovat.
RSS - články