Philip Glass

Americký hudební skladatel Philip Glass narozený v roce 1937 v Baltimore je představitelem současného minimalismu v klasické hudbě. Klasika není sice doménou tohoto portálu, ale část tvorby tohoto velikána vážné hudby mi přišla tak blízká ambientu a náladám mnohých zde prezentovaných současných hudebních trendů, že jsem prostě neodolal. Pomineme-li, že tento fenomenální skladatel má na kontě několik oper, symfonií a kompozic pro vlastní hudební sbor, spolupracoval také s Allenem Gingsbergem, Woody Allenem nebo popovým experimentátorem Davidem Bowiem. Jeho hudba ovlivnila mnoho jeho hudebních současníků a jsem si jist, že bude ovlivňovat i další a další generace muzikantů.

Glass vyrůstal v Baltimore na východní pobřeží. Po studiích univerzity v Chicagu, nespokojený s děním v moderní hudbě v zámoří se rozhodl, že se přesune do centra evropské kultury a jako čerstvý absolvent se stěhuje Paříže. Zde studoval u legendární učitelky Nadi Boulanger, která učila mimochodem i Quincy Jonese nebo Virgila Thomsona. V rámci studií spolupracoval Glass se známým world music evangelistou a sitárovým virtuozem Ravi Shankarem. Z hudby Shankara čerpá dlouhá léta rytmizaci a struktury v kompozici postavené na tradiční bengálské hudbě. Až v roce 1967 se vrací zpět do New Yorku a zakládá vlastní sedmičlený orchestr postavený vesměs na klávesách a několika dechových nástrojích. Málokdo už ovšem ví, že čistě hudební kariéře předcházela také práce instalatéra přes den a v noci si dokonce přivydělával jako taxikář.

Glass byl vždy nakloněn moderní a pokrokové hudbě a proto se také vydal směrem klasicistního minimalismu. On sám toto označení nemá příliš rád a pro svou tvorbu používá raději termín hudba s opakujícími se strukturami, což je vlastně s určitým nadhledem protipól aktuálního minimalismu v elektronické hudbě. Jen je využíváno mnohem komplikovanějších a sofistikovanějších harmonií a melodií. Většina jeho hudby je postavena na krátkých elegantních melodických fragmentech, které dokáží ponořit posluchače do sonického prostoru, kterým je pak spoután, otáčen, obklopován a zase odpoutáván. Mezi jeho nejznámější díla patří rozhodně opery Einstein na pláži (Einstein on the Beach), Satyagraha, Akhnaten a The Voyage. Mě osobně zaujala však více právě jeho minimalistická a komorní tvorba u samotného piána. Ten mocný a přirozený zvuk jeho klavírního křídla v klidných a nenáročných pasážích skladby Metamorphosis One, kterou si mimochodem můžete poslechnout na Philipovo MySpace, je lehký a povznášející. Díky téhle skladbě jsem se začal pídit po podobných kousích z tohoto soudku v diskografii Philipa Glasse.

V posledních pětadvaceti letech vytvořil Glass více než dvacet oper velkého i menšího rozsahu, osm symfonií, dvě concerta pro klavír a několik concert pro housle, klavír, timpány, saxofonový kvartet a orchestr. Napsal několik soundtracků pro moderní filmy z dílny mnoha známých režiserů, ale i pro klasicky stylizované snímky Jeana Cocteau. Kromě toho všeho komponoval ještě samostatně pro smyčcový kvartet a sólo skladby pro klavír nebo varhany. V poslední době spolupracoval s Paulem Simonem, Lindou Ronstadt nebo Doris Lessing. Pro představu uvádím alespoň ta známější Glassova díla.

DÍLO

Opery

• Pád domu Usherů (1989)
• Einstein na pláži (1975)
• Satyagraha (1980)
• Akhnatem (1983)

Trilogie hudebních filmů

• Koyaanisqatsi (1983)
• Powaqqatsi (1988)
• Naqoyqatsi (2002)

Další dílo

• Anima Mundi (1992)
• The Secret Agent (1996)
• Kundun (1997)
• Truman Show (1998)
• Hodiny (2002)
• Undertow (2004)
• Iluzionista (2005)
• Notes on a Scandal (2006)
• Les animaux amoureux (2007)

Ostatní

• Aguas da Amazonia