Seznam skladeb

The Portico Quartet jsou kapelou složenou ze čtyř týpků, kteří i ve 21. století sází na čistě instrumentální muziku. Kapela vznikla zhruba v roce 2005, ze dvou spolužáků hudební školy. Ti bydleli ve stejném domě v okrajové části Londýna. Společně nahrávali muziku, hráli na festivalech i v klubech. To co je od začátku velmi odlišovalo od ostatních bandů byl zvuk – naprosto svěží a bez jakýchkoliv zaběhlých klišé, postavený na znovuobjevení pointy hudby samotné. U Portico Quartet šlo vždy o invenční world music s puncem futurismu. Za pomoci běžných akustických nástrojů jako jsou perkuse, basa a dechy, se postupně dostali k definici zvuku, které je naprosto bezpečně identifikuje. Díky využití perkusivního nástroje zvaného hang, na který je možné kromě rytmu zahrát i melodii, se stává kvartet velmi vyhledávaným a atraktivním tělesem pro mnohé klubové noci i festivaly.

Kapela sestavá z těchto muzikantů – Duncan Bellamy (bicí), Milo Fitzpatrick (kontrabas), Nick Mulvey (hang a jiné perkuse) a Jack Wyllie (soprán a tenor saxofon + elektronika). Od raných počátků někdy v roce 2005, kdy ještě nebyl zformován přímo kvartet s názvem Portico, jejich reputace v očích i uších jejich fanoušků a hudebních kritiků roste. Zpočátku byli překvapeni tím, že jsou zváni za slušné honoráře na festivaly a inspirováni prvními úspěchy tak natáčí pětiskladové demo CD, které prodávají právě na koncertech. V roce 2007 podepsali regulérní nahrávací smlouvu na plnohodnotné CD – to se jmenuje Knee Deep In The North Sea a vyšlo na značce Babel/Vortex. Od té doby co natočili tuhle desku jsou Portico Quartet ohniskem v hledáčku DJs, blogerů i kritiky všeho druhu. Deska byla v roce 2008 dokonce nominována na hudební cenu Mercury Music Prize vedle takových zvučných jmen jako je Rachel Unthank, The Last Shadow Puppets, Radiohead nebo Elbow – fantastický úspěch pro takové nováčky jakými jsou Portico Quartet nebo právě Unthank.

Dnes má kapela ve svém repertoáru už další desku nazvanou Isla, která vyšla v říjnu 2009 u Real World Records. Isla je promyšlenou a velmi melodickou kolekcí devíti skladeb, které nahrál světoznámý producent John Leckie ve studiu Abbey Road no. 2. Právě v tomto studiu byla nastartována kariéra takových legend jako jsou George Martin, The Beatles, Kate Bush a další a další. Leckieho práce a čich na talenty ve spojení s jeho schopností vytáhnout z muzikantů maximum jsou opředeny nejednou historkou – nejen těmi o známých umělcích a interpretech mezi které patří Stone Roses, Doves, XTC a Radiohead, ale také pionýrskou činností u orchestru Lost Jockey nebo hvězd world music v podobě Rodrigo & Gabriela a Papa Wemba.

Příběh Portico kvarteru sahá až do roku 2004, kdy Bellamy a Mulvey, kteří se potkali na šestém stupni střední školy v Cambridge, objevili prvně v hudebninách na jednom festivalu world music nástroj hang. Bellamy si tehdy jeden ze čtyř nabízených kousků koupil: „To bylo něco jako narozeniny. Měl jsem pár korun na účtě a něco jsem si půjčil od kamarádů,“ směje se. O pár dní později si i Mulvey objednal druhý kousek a mohlo se začít experimentovat.

Hang byl vynalezen a podomácku vyroben v roce 2000. Těmi objeviteli byli Felix Rohner a Sabina Schaerer ze švýcarské firmy PANArt sídlící v Bernu. Kovový nástroj tvarovaný do kupole má na sobě tepané dolíčky a vypadá tak trochu jako činel. Jeho zvuk připomíná mbira (etnický nástroj ze Zimbabwe) nebo ocelové válce zvané steel drum. Narozdíl od jmenovaných instrumentů je však plně laditelný a rezonančně mnohem lépe řešený.

Až s projektem Portico Quartet někdy v roce 2005 pochopili Bellamy A Mulvey, jak moc pro ně a jejich hudbu hang znamená. „Limity toho nástroje jsou paradoxně minimální a hra na něj osvobozující“ říká Mulvey. „Hang mi ukázal jak prosazovat zásadní hudební rozhodnutí. Dělá mě lepším muzikantem, využívajícím neobvyklý přístup – méně nadřít a více poslouchat„. Basák projektu Fitzpatrick znal saxofonistu Wyllieho už od dob mateřské školky a jeho nadšení z hangu neznalo mezí. „Omezení hangu jsou totožná s těmi, které mají v sobě sami muzikanti,“ pronesl. „Je to podobné jako klavír, se všemi těmi klávesami a tóny, není tam žádný rozdíl. Všechno je to o tom, jak se vlastně vyjádříte„.

Na první pohled jsou instrumentální omezení Portico Quartetu ve skutečnosti neobvyklou branou do světa neobjevených hudebních možností, které tvoří jejich unikátní zvuk, jaký nemá nikdo jiný na celém světe. Je to něco jako etnická hudba z jiné planety. Přitom není na jejich muzice nic tak mimozemského: čtyři nástroje – saxofony, basa, bicí a hang – spolu komunikují s intenzitou smyčcového kvarteru, jednoduchostí jakou známe z mnoha ležérních jam sessions a mladistvou radostí popové hudby.

Jako instrumentální kapela hrající na neznámý nástroj jsou Portico Quartet skvělou inspirací. Dokáží bez námahy a se štěstím proplouvat nad všemi dnes běžnými problémy hudební branže. Mnozí čtenáři je možná prvně viděli v klipu Still Life With Flowers animátora jménem Leo Bridle (spolužák Wyllieho ze školy v Southamptonu) na YouTube. Leo dokáže jejich hudbu do animací zakomponovat velmi chytře. Kapela si dokáže získat cizí publikum díky jejich uvolněným a nadčasovým vystoupením během několika prvních okamžiků. Lidé rozdílného věku a smýšlení se na jejich koncertech smějí – někteří z důvodu úžasu nad hudebními výkony a někteří prostě proto, že takovou hudbu nikdy předtím neslyšeli a přitom jsou jí ohromeni. Pravda, není to jednoduchý poslech, ale ten zvuk je prostě přívětivý a otevřený i velkým masám. Mulvey často říká: „Rezonance hangu vždycky obejmou všechno kolem.“

Odkud tedy tahle hudba je? Pokud se budeme ptát na vlivy a inspiraci, dostaneme se od Queenů a Milese Davise k Esbjörn Svensson Trio, Philipu Glassovi a Toumani Diabaté, plus mnoha dalším projektům z Afriky, Ásie a Karibiku. Oni sami pak jmenují jako inspiraci rádi desku Music For 18 Musicians, kterou nahrál Steve Reich ještě v době před narozením hráčů Portico Quartetu. Toto album je označováno z jejich pohledu za mezník, ke kterému Mulvey ve svých vzpomínkách říká : „Moje máma mi tuhle desku dala k patnáctým narozeninám“ a dodává „bylo to tak – no – nezvykle barevné!“

Celá sestava je složená z vystudovaných muzikantů – ať už v oblasti jazzu, klasické hudby nebo popu. Wyllie a Mulvey studovali nástroje mbira a Balinese gamelan na SOAS (School of African and Oriental Studies), kde se potkali už v roce 2004. Co je ovšem mnohem důležitější než teoretické vzdělání je fakt, že se všichni členové Portico Quartetu učí od sebe – jeden od druhého. Jejich kvartet roste nezávisle, daleko od současné vážné hudby, usedlých jazzových standardů i soutěživého prostředí nezávislé indie scény.

Nová deska Isla je ohromným krokem vpřed. Producent Leckie přinesl do jejich aranžmá neslýchaný jas, zatímco muzikanti využili potenciál studia a neváhali použít i pokrokové technologie smyčkovacích pedálů fungujících na bázi sampleru, studiovou elektroniku a nahrávání v režimu overdub v reálném čase. Nicméně dobrých sedmdesát procent alba je nahráno živě přímo v legendárním Abbey Road. Portico Quartet jsou jedním z těch projektů, které dokáží zahrát stejně na koncertě jako ve studiu. Jejich společně napsané kompozice evokují v posluchačích prostor pro nové hudební možnosti a studnu inspirace. „Dá se řici, že náš zvuk je součtem zvuku všech členů kvartetu, stejně jako toho, co každý z nás jednotlivě poslouchá,“ říká Wyllie. Jako Portico Quartet nezní nikdo v jazzu, world music ani soudobé klasické hudbě. Každý z devíti tracků na albu Isla má odlišnou náladu a atmosféru, ale zvuk kapely zůstává ve všech skladbách kompaktní. Je to album, v jehož obsahu odhalíte při každém poslechu nové nuance.

Veteráni hudebního průmyslu často vyjadřují obavy z toho, že noví posluchači a vlastně i muzikanti ztrácí ten dychtivý prapůvodní zájem o hudbu, že se hudba stává nehmotnou (aby ne, hmotná byla jen v době největšího rozkvětu prodeje fyzických hudebních nosičů), zatímco se na povrch dostávají experimenty, novátorství a hudební vizionářství – ty teď slaví. Úspěch Portico Quartetu neguje všechny takové výroky. Fanoušci a následovníci rostou v rámci jakéhosi globálního jukeboxu plného zvuků, které jsou dostupné všem těm, kteří mají internetové připojení. To co Portico hrají nelze klasifikovat nebo škatulkovat jako jazz, ethno, rock, ani pop nebo klasiku, ačkoliv svou sílu staví právě na těchto pilířích a těmito hudebními žánry se inspirují. Umí využít sílu vlastních živých vystoupení a potenciál hudby pro komunikaci skrz její základní elementy, kterými jsou rytmus, melodie a barva zvuku. Jako kapela složená z pár dobrých přátel vytvořili společný zvuk, který evokuje ohromné množství hudebních vzpomínek, zatímco zůstává stále svěží a čerstvý, znějící i dlouho poté, co jste doposlouchali poslední track jejich desky.