Portishead

Jednou ze zásadních kapel pro hudební žánr zvaný triphop byli a dodnes jsou Portishead. Kapela, která si zvolila název podle anglického městečka s dvaadvacetitisíci obyvateli situovaného v North Somersetu nedaleko Bristolu, se zformovalo začátkem devadesátých let. Díky lokalitě se řadí po bok dalších reprezentantů bristolského zvuku. Jádro kapely tvoří Geoff Barrow, Beth Gibbons a Adrian Utley. Někdy je k nim ovšem ještě přiřazován Dave McDonald – dvorní zvukový inženýr a producent, který s kapelou spolupracoval na prvních dvou deskách.

Geoff se po rozvodu svých rodičů přestěhoval ve svých jedenácti letech do městečka Portishead. V mládí působil v mnoha tamních rockových kapelách jako bubeník a později se přeorientoval na DJing a hiphop. Pracoval jako operátor analogových pásku v nahrávacím studiu Coach House Studios. V roce 1991 se pak dostal ke spolupráci s Massive Attack na jejich první desce Blue Lines a ti jej na oplátku nechali využít zbytek zabookovaného času v nahrávacím studiu pro realizaci jeho vlastních nápadů. Geoff se do toho samého studia o pár let později vrátil, aby tam – už s Portishead – natočil píseň Sour Times. Komponuje, produkuje a jako multiinstrumentalista také nahrává velkou část jednotlivých partů ke skladbám Portishead.

Koncem devadesátých let se orientuje více na remixérskou práci a dostává k přemíchání tracky od hvězdných Primal Scream nebo Depeche Mode. Produkuje také skladby pro Trickyho nebo Neneh Cherry. V rozmezí let 2001 až 2003 pak zakládá australský label Invada Records a společně s Fat Paulem i experimentální Invada UK.  Produkoval mimo jiné i třetí album projektu The Coral plné psychedelického folku a moderního rocku. Aktuálně se hodně věnuje svému sólovému projektu BEAK. Společně s Billy Fullerem a Mattem Williamsem nahráli v obýváku desku bez jakékoliv postprodukce. Všechny skladby na tuto desku byly napsány během dvanáctidenního soustředění v Bristolu a zvuk i muzika se tak vyznačují živelností a přirozeností. Album se stejnojménným názvem Beak bylo vydáno 17. listopadu 2009. Teď už tedy víte kdo stojí za tím geniálním minimalistickým scratchováním, které proslavilo Portishead v řadách příznivců hiphopu, moderního jazzu i soudobé vážné hudby…

Beth Gibbons

Beth Gibbons se narodila 4. ledna 1965 v Exteru ve Velké Británii, vyrůstala na farmě. Známá je vlastně hlavně díky tomuto projektu, nebýt Portishead nikdo by o této citlivé zpěvačce a písničkářce asi nevěděl. Ve dvaadvaceti opustila hlavní město hrabství Devon a svou rodnou farmu, aby se přestěhovala za prací a hudební kariérou do Bristolu. Tam začala zpívat v místních klubech a potkala Geoffa. Počátkem roku 2000 spolupracovala s baskytaristou kapely Talk Talk Webbem Paulem Douglasem – tehdy pod pseudonymem Rustin Man – na albu Out Of Season. Tato studiová deska je vlastně takovou neoficiální odbočku Portishead, ačkoliv se na ní název kapely neobjevuje a figuruje tam jen Beth. Deska je titulována názvem projektu Beth Gibbons & Rustin Man. V roce 2002 vyšla v Británii a o rok později pak v USA, přičemž její náplň tvoří především folk s nenápadnými vlivy jazzu. Z desky jsou cítit vlivy jmen jako Nina Simone, Billie Holiday nebo Nick Drake – tedy osobností, které nepřímo ovlivnili i triphopovou tvorbu Portishead. Na albu se podílelo neuvěřitelné množství muzikantů a mohu jej vřele jen doporučit.

Třetí člen Portishead Adrian Utley se narodil 27. dubna 1957 v Northamptonu v Anglii. Adrian je multiinstrumentalista podobně jako Geoff – jako samouk se naučil hrát na kytaru, basu i klávesy a živil se muzikou už o mládí. V osmdesátých letech hrál jazz a R&B a začátkem devadesátých let pak objevil elektroniku a možnosti domácích nahrávacích studií. Dostal se tak brzy přímo k Portishead. Kromě nich však natočil také hudbu k několika filmům a jako hráč na mnohé hudební nástroje si zahrál i s mnoha zajímavými bandy či interprety jako jsou například  Goldfrapp, Breakbeat Era, Jeff Beck nebo Massive Attack.

Co se týče diskografie kapely, první deska Dummy vyšla už v roce 1994. Ačkoliv jsou Portishead známí svou averzí vůči médiím a tisku, desky se prodalo více než 150000 kopií a dočkala se tak nebývalého úspěchu jak doma v Británii, tak i v USA. Singly jako Numb, Sour Times nebo Glory Box jsou nesmrtelné. Možná i proto získalo toto album v roce 1995 cenu Mercury Music Prize. O osm let později se dokonce vyšplhalo na historickou 419. příčku v žebříčku pětiset nejlepších alb všech dob podle renomovaného hudebního časopisu Rolling Stone.

Portishead - Portishead

Po enormním úspěchu debutové desky natočili Portishead v roce 1997 album Portishead, které se od prvotiny dost liší. Práce na přípravě jednotlivých skladeb a jejich testování na publiku v rámci koncertů trvalo dlouhé tři roky. Zvuk těchto písní je charakterizován vcelku trefně jako drsný a drsnější. Album bylo v médiích prezentováno třemi singly – All Mine, Over a Only You – z nichž se dokonce první jmenovaný umístil v britské TOP 10.

V roce 1997 vystupovala kapela v hudebním divadle Roseland Ballroom (New York) s tamní filharmonií. Magické místo, kde mimo jiné vystupovali i Dream Theater, Metallica, Nirvana nebo Fugazi, tak poskytlo jedinečnou přiležitost pro natočení jednoho z nejcennějších skvostů v historii triphopu vůbec. Live album s titulem Roseland NYC Live se dostává k posluchačům o rok později a v roce 2002 pak dokonce vychází VHS verze a DVD doplněné prastarými video materiály z historie kapely. Pokud hledáte inspirativní a hluboký požitek plný uměleckých momentů zaznamenaný na ojedinělém a vysoce kvalitním hudebním videu, pak je to právě toto DVD – pomalá a hypnotická hudba ve své nejkrásnější podobě.

V letech 1999 až 2005 se členové Portishead věnovali více svým sólovým projektům. V únoru 2005 se kapela po sedmi letech objevila na benefičním koncertě v Bristolu a Barrow oznamuje započetí prací na třetí studiové desce. V srpnu 2006 se objevují na MySpace kapely dva ochutnávkové tracky (Key Bored 299 03 a Greek Jam)z připravovaného LP Third, které nakonec vychází až v roce 2008. Kapela začíná opět koncertovat a rozjíždí turné na podporu nové desky. V průběhu loňského roku avizuje Barrow desku chystanou na rok 2010. Počítám-li i živák jde opět o pátou řadovku, že by magické číslo spojující Massive Attack, DJ Food a Portishead?

9. prosince 2009 vydávají Portishead zbrusu novou skladbu Chase The Tear na podporu dne lidských práv a instituce Amnesty International UK. K této skladbě bylo natočeno i výborné černobílé video. Ačkoliv jde o svižnější rytmus, psychedelie dávných časů nevymizela a specifický hlasový projev Beth, na který jsme všichni tak dlouho čekali je zpět. Posuďte sami…

DISKOGRAFIE:

Alba :

• 1994 Dummy (Fontana Records)
• 1997 Portishead (Go! Beat Records)
• 1998 Roseland NYC Live (Go! Discs / London)
• 2008 Third (Island Records, Mercury Records)