Eskmo

A už je to tady. Dlouho očekávaný debut dubstepového mága u Ninja Tune. Na recenzi této desky jsem si nechal dostatečný odstup, abych si album dostatečně naposlouchal a ujasnil si své názory, které byly z počátku dosti rozporuplné. Eskmo má zajímavé a nevšední postupy, to se musí nechat.  Má detailní aranžmá skladeb, promyšlené vrstvení zvuků, inovativní přístup ke kompozici, nezapadá do žádne stylové škatulky a tak je ideálním adeptem na umělce, jež může nastolit poměrně nový a svěží proud v dnešní elektronice.   To ano, ambice tu jistě jsou. Ale….

Ono „ale“ se Vám při poslechu nejspíš naskytne stejně jako mě. Nebudu předbíhat a vezmu to pěkně popřádku.

První skladba Cloudlight je opravdu pěkný otvírák. V této věci Eskmo ukazuje svoji největší sílů. Perfektní beat, chytře vložené podladěné vokály, jemné detaily a zajímavě vybráné neoposloucháné zvuky. Nálada je zde zastoupena v opravdu husté smršti glitchů a syntetických zvuku. Cloudlight je svěží a zárověn temná zamračená skladbička, která myslím zaujme hned na první poslech. Určitě jedna ze světlých částí alba. Tady je koncept opravdu pěkně promyšlen a baví mě i po několikátem poslechu. Dávám jednoznačne palec nahoru.

Druhá skladba We Got more. Je na tom podobně. Zde je patrnější silný melodický riff, skladba se pěkně dere kupředu, nepostrádá zvraty a opět pro Eskma pěkně vybrané zvukové barvy.Vokál a silné vyvrcholení pak jen umocňuje náladu tracku. Zvuk celé desky je na jedničku, je moderní až trochu „rádiový“, ale v přijatelných mezích. Jemné subbasy a ostré řezavé synthy. Dynamiku by deska snesla větší, ale i tak nemám ke zvuku žádne větší námitky. Právě  zvuk je určitě jeden z těch atributů, proč si desku vůbec poslechnout. Možná Vás při poslechu napadne jistá podobnost s produkcí Amona Tobina, ano, určitá spojitost tam je. Ale spíš jen v použitých zvucích. V náladách a aranžích už podobnost neshledávám.

Záměrně jsem se rozepsal o prvních dvouch skladbách, jelikož v nich má Eskmo na svém debutu u Ninja Tune největší potenciál. Bohužel nám v těchto dvou skvělých věcech ukáže čeho je shopen a po zbytek desky jen opakuje podobné nápady, postupy a jen těžko už poté udrží posluchačovu pozornost. Přiznám se, že desku jsem poslechl nepřetržitě do konce jen jednou. Jde o to, že (alespoň dle mého skromného názoru) si pan Eskmo tak trochu ukrojil příliš velký kousek koláče, který není schopen pozřít. Teda alespoň ne tak, abych měl důvod pouštět si druhou část desky. Podobnost jednotlivých skladeb je největším kamenem úrazu. To, že je Eskmo svými hudebními postupy inovativní jsem již zmínil. To, že jeho muzika proplouvá napříč dnešními polulárními žánry undergroundové elektronické muziky je taky zřejmé a upřít mu to nelze. Deska by však byla o mnoho stravitelnější pokud by byla kratší a autor si více vyhrál s jednotlivými skladbami a pokusil se jim vtisknout náladu prvních dvou zmiňovaných. Věřím, že se najdou tací, kteří s mými názory na desku nebudou souhlasit, ale potom je to pouze věc vkusu. Hudební perla se pozná na první poslech a není těžke ji v záplavě dnešního kvanta nahrávek identifikovat. Takovou perlou byl například Burial, který jako neznámý anonym vydal velkou desku a ta se prosadila sama bez pomoci velkého labelu. Zde to neberme jako přirovnání. Pouze jako názorný příklad. Rozepisovat se o ostatních skladbách je prakticky nemožné protože jim chybí nějaký zapomatovatelný motiv nebo výraz. Pěkně se to poslouchá občas i žasnu nad tím jak si hraje s přechody, breaky, aranží a podobně. Takovýchto „berliček“ nalezneme na desce nespočet. Ale silné skladby postrádám.

Eskmo se neztratí, tomu věřím, je na to dost originální a nápady umí převést v opravdu pěkné skladby, o tom nicméně vypovídá i několiko singlů, jež předcházeli vydání desky na Ninja Tune. V dnešním populárním zvuku navíc splňuje všechny atributy, které jsou pro udržení se na scéně potřeba. Jistá protekce u Amona Tobina zřejmě vydání této desky také napomohla. Názory „žě je to takový Tobin projetý přes kopírák“, s těmi nemůžu souhlasit, osobitost tomuto pánovi nechybí.  Album je pestré a zároveň prázdné a těch pár nápadů, co deska má, bohužel zbytek nezachraní. Dlouho jsem přemášlel co o desce napsat, neměl jsem jasno a čekal, že mě něco trkne a budu mít motivaci, ale nestalo se tak.

Ninnja Tune by potřebovalo vzpruhu. Připadá mi, že se labelu v poslední době nedáří přijít s něčím opravdu dobrým. Eskmo byl s totuto deskou trochu nadějí. Není to špatné, je to prostě jen dobré.