Hyetal - Broadcast

Píše se rok 1985. Do bristolského přístavu připlouvá speciál s aparaturou kapely Depeche Mode a zvukovým supportem zpěvačky Sandry. Na druhém konci města se připravuje na nadcházející víkend muž ve stínu, David Corney. Musí být řádně připraven, jelikož ho čekají hned 2 vystoupení po boku hitparády bortících jmen. Pro jistotu ještě jednou zalistuje ve Weekly News a ujistí si své postavení. Pátek – koncert Depeche Mode, předskokan Hyetal. Sobota – Sandra feat. Hyetal.

Těžko říct, zda-li by tomu opravdu tak bylo, kdyby se David Corney aka Hyetal narodil o nějaký den dříve. Pokud si ale poslechnete jeho debutové LP Broadcast, ovlivnění „osmdesátkovým“ zvukem nelze neslyšet. Neházejme však vše do jednoho pytle.

Singl Phoenix, který minulý rok zapříčinil nemalé haló u většiny hudebních magazínů, je vcelku trefným obrazem Hyetalova zvuku. Zasněné atmosférické plochy, doplňuje tepající basa a rytmicky na pomezí dubstepu – v základním tvaru, překopané pasti na DJe – viz Boxcutter, nebo Shackleton, Hyetal nestraží. Pro vyzrálejší posluchače to může znít občas až příliš jednoduše, na druhou stranu to dává možnost ještě více vnímat celkovou atmosféru skladeb, která by měla být tím hlavním středem zájmu.

Inspiraci pro titulní věc celého nosiče, Diamond Islands, připisuje Cocteau Twins a jejich Garlands , kterou v té době poslouchal. Mimořádně působivá vábička na onen ostrov, ať už třeba pro hledání diamantů, jak k tomu vybízí stejnojmenná gamesa, nebo prostě jen příjemnému zalenošení za přítomnosti přítulných tahiťanek. Jazzová zpěvačka Alison Garner, která celou věc podpořila úchvatným vokálem, dokonale podtrhla a jistě také rozšířila své hudební obzory. Zlá polovina tandemu Instra:mental, Boddika, vzal píseň útokem a vytvořil poměrně vkusný remix – vzhledem k jeho dosavadní produkci to zní vcelku lidsky.

Po několikátém poslechu celého alba se však nabízí otázka, jestli se tento výkvět bristolské scény lehce neopakuje. Pokud se rozhodnete zkomponovat 11 trackové album, jistou míru „repetičního“ rizika si na sebe logicky vzít musíte. Jako příklad bych uvedl Beach Scene, ke kterému je mj. pořízena vskutku úsměvná retro videostopáž Opět se dočkáme výrazné syntetické melodie, přidušené tepající basy a tempo udává klasický dubstepový beat. V podstatě trochu jako cover Phoenixu.

Ve stejném duchu se také nese věc s názvem Searchlight, s rozdílem houseovějšího tempa a nasamplovaný vokál nás upozorňuje, že ještě není konec. A opravdu se nemýlí.  S trackem Dimepiece, Hyetal ubírá na „osmdesátkovosti“ a přidává na potemnělé, zádumčivé náladě. Velmi příjemné. Následující Benyeard to už je soundtrack pro noční ulice. Mysteriózní ozvěny a piánko na dobrou noc. Jakoby pokračování Burialova famózního opusu Stolen Dog. Na LP se také objevují  nebeatové kousky – ať už to je kosmotronický urchlovač času The Chase, nebo na konec vysílání připravující Transmission.

Albu Broadcast originalita po zvukové stránce určitě nechybí. S přimhouřením oka můžeme hovořit o lehkém posunutí v oblasti dubového štěpení a to je vzhledem ke stadiu, v jakém se dotyčný styl nachází, solidně odvedená práce. A pro Bristol, po Banksym další výrazná persona v oblasti tvůřčích schopností.