Massive Attack – Heligoland

Zařazeno v Recenze 6 komentářů
INTERPRET: Massive Attack
DESKA: Heligoland
VYDAVATELSTVÍ: Virgin
SKLADBY: Pray For Rain, Babel, Splitting The Atom, Girl I Love You, Psyche, Flat Of The Blade, Paradise Circus, Rush Minute, Saturday Come Slow, Atlas Air
HODNOCENÍ: 4/10
Massive Attack - Heligoland

Massive Attack - Heligoland

Nová a v řadě již pátá studiová deska Heligoland britských triphoperů Massive Attack vychází právě dnes. Po Portishead a několika dalších kapelách, o kterých si mnozí naivně mysleli, že už to dávno zabalili, jsou zde tak další v zástupu navrátivších se stars. Deska vychází v několika dostupných formátech – jednak jako klasické CD, pak v deluxe edici na iTunes (obsahuje navíc dalších 6 tracků) a také v podobě velmi exkluzivní – jako vinyl + CD + kniha od samotného 3D a to na webu Vinyl Factory. Massive Attack tak nenápadně a zároveň úspěšně atakují nejen klubové noci v Londýně, Brightonu a Newportu, ale také vaše peněženky. Koncerty v Londýně a Brightonu jsou beznadějně vyprodané a ten v Newportu bude brzy vyprodán také. Bude to podobně vypadat i s deskou?

Album navazuje na EP Splitting The Atom, které jsem již na tomto portále recenzoval před nedávnem. Obsahuje dvě skladby (Splitting The Atom a úvodní píseň desky Pray For Rain) v identické verzi a dvě v původním aranžmá (Psyche a Bulletproof Love). První dva jmenované tracky otvírají desku a Massive Attack mezi ně zařadili ještě svižnější skladbu Babel. Vokál pro tuto věc a stejně tak i pro Psyche propůjčila zpěvačka Martina Topley-Bird. Ačkoliv jsou Massive Attack považování za průkopníky triphopu, podobně jako Portishead v aktuální singlu Chase The Tear, místy relativně dost zrychlují. Skladba Babel je plná rychlých převalujících se breaků doplněných o abstraktní industriální zvuky a analogové syntetizéry.

Čtvrtá věc nazvaná Girl I Love You začíná nenápadnou basovou linku a téměř rockovým beatem. Opět ve mě dost evokuje singl Portishead. Jen je možná plnější zvukem i orchestrací a v jednom místě jde trochu více vstříc psychedelii. Vokálem podpořil skladbu oblibenec Massivů Horace Andy. Originál skladby Psyche je minimalistickou koláží postavenou na těžkých dobách a zajímavě nastříhané akustické kytaře – a skutečně evokuje atmosféru Hitchcockova legendárního filmu. Následující Flat Of The Blade je hodně experimentální záležitost, ve které hostuje Guy Garvey – zpěvák a kytarista projektu Elbow. Produkce je dle mého názoru blízká tomu, co jsme slyšeli už dávno před lety na experimentálních deskách Björk. S tím rozdílem, že Massive Attack dali přednost mužskému vokálu. Netroufám si označit tuto skladbu za kopírování něčeho co tu již bylo, ale o inovace zde rozhodně nejde a je fakt, že tomu není jinak ani v jiných skladbách.

Základem dalšího tracku Paradise Circus je vytleskávaný rytmus, vyklidněný klavír a umírněná – jen tu a tam přitakávající basa. Někdy je málo více a tato píseň je toho důkazem. Americká zpěvačka a písničkářka Hope Sandoval je ozdobou této skladby a její procítěný výraz i barva hlasu dokreslují krásnou a vznešenou atmosféru. Takhle nějak si představuji aktuální podobu inteligentního triphopu. Škoda jen, že se v rámci desky Massive Attack tohoto zvuku více nedrží a každá skladba jako by byla od jiné kapely či jiného producenta. Podobné je to i se zpěvem. Na můj vkus vsadili na příliš mnoho hostů, vokalistů a díky tomu trpí koncepce desky, která tak ztrácí pospolitost a příběh. Kapela samotná tak navíc ztrací i svou vlastní tvář a to není nikdy dobré. Ikdyž se i v další skladbě Rush Minute setkáme s klavírem a podobnou náladou, z kontextu je vše vytrženo podivným dubrockovým groove a nekompaktní instrumentální produkcí. Rush Minute má náboj, dobrý zvuk, šlape, ale přesto nedokáže na první poslech příliš zaujmout.

Saturday Come Slow je na tom poněkud lépe. Sází podobně jako Paradise Circus na akustické nástroje, citlivě zpracované hudební téma a přirozené písničkářství veterána festivalových a klubových pódií Damona Albarna. Damon je známý jako frontman britpopové kapely Blur a jeden ze zásadních lidí, kteří se podíleli na slávě virtuálního projektu Gorillaz a písni Saturday Come Slow jeho osobitý projev velmi pomohl. Ani desátý a zároveň poslední track Atlas Air, který je tak trochu posledním trumfem lídra Massive Attack 3D, mě však nedokázal v globálním měřítku přesvědčit o fantastickém návratu hudebních géniů.

Obecně vzato mám z desky smíšené pocity. Na jedné straně se té muzice těžko něco vytýká a na straně druhé se také těžko chválí. Album každopádně trpí nekonzistencí a nekompaktností jednotlivých skladeb a ačkoliv využívá těch nejmodernější postupů ve studiové hudební produkci, nepřináší vlastně celkem nic nového a zní spíš jako kompilace nebo remixová deska s několika dotaženými nevydanými tracky než řadové album. Na slávu z dob hvězdných desek Protection nebo Mezzanine je těžké navázat, natož taková díla pokořit. Tehdy byli prostě Massive Attack ve správnou chvíli na správném místě.

Napsal dne 11. února 2010 Počet komentářů: 6
Téma : , , , , , , Vytisknout

Sdílet na sociální síti

Sdílet obsah na Facebook Sdílet obsah na MySpace Poslat článek na Twitter Sdílet obsah na Líbím se ti

6 komentářů

Komentáře
Úno 26, 2010
14.19
#1 xzagorkax :
Pro 14, 2010
11.39
#2 Bororo :

4/10 ??? a to predpokladam ze sa povazujes za cloveka s dobrym hudobnym vkusom. alebo sa nam to aspon svojimi recenziami snazis dokazat. LOL vsak ten album je uplne paradny! je to super muzika len to neni to co si cakal ze to bude. su tam fakt uzasne skladby, i ked urcite by som tomu albumu nedal 10/10. pises, ze: Na jedné straně se té muzice těžko něco vytýká a na straně druhé se také těžko chválí. byt tebou dal by som tomu albumu este jednu sancu, poriadne sustredene by som si ho vypocul a spytal sa sam seba ci si tento album skutocne zasluzi tak mizerne hodnotenie ake si mu dal, „pan kritik“.

Autor Pro 14, 2010
21.17

Díky Bororo, takovou sprchu potřebuju jako koza drbání 😉 Že si to ty, dám tý desce ještě někdy vklidu trochu času. Ale bojim se, že to jde úplně mimo můj zájem – právě díky tomu, že to je úplně jinde a navíc tam, kde mě to nebaví a neshledávám tam nic co by se mnou hýbalo, nad čím bych uvažoval (ať už z producentskýho hlediska nebo jako muzikant). Jako textař se bavím, ale muzika je to pro mě prázdná…

Nicméně zkusím tam najít obsah i mimo verbální sdělení. Btw, na pana kritika si rozhodně nehraju, na to jsem hodně malej pán 😉 Snažím se jen trochu něco dělat kolem muziky, kterou poslouchám… pomoct ji, nic víc. Ikdyž pravda konkrétně Massive Attack jsem mnoho asi nepomohl. Ale to je jen otázka týhle desky, prostě pro mě si nasadili laťku kdysi neskutečně vysoko, z jejich prvních alb jsem sr… bobky a teď tam nic necejtim – tolik asi k tomu. Poslechnu si to třeba o víkendu, dneska už jsem malinko ovlivněnej a nesoustředěnej…

Pro 16, 2010
1.32
#4 Bororo :

vsak ja sa tiez vobec nepovazujem za nejakeho velkeho kritika alebo co, a tiez mam vacsinu nahravok MA dost opocuvanu, ale proste ma to trochu zarazilo, tak som sa vyjadril. je to tazke zhodnotit album poriadne ked clovek cakal nieco podobne ako predtym. ja mam napr. taky podobny problem s bonobovym novym albumom. on je mega dobry, ale akosi to neni to co minule. na ten bajkin hlas a tie melodie som si tak zvykol, ze latku uz len tazko prekona. ale cim dalej ten novy album pocuvam tym viac mi prirasta k srdcu. umelci sa musia posuvat dalej aby to nebolo rovnake ako predtym, myslim ze o to im prave ide. skus sa na heligoland nepozerat ako na znacku massive attack, ale nieco nove, ine. ja osobne by som tomu albumu dal tak cca 8/10 :p pre mna je velmi spevny a prijemny ale isto to neni tak prelomove jak mezanine. 4/10 je podla mna strasne malo. este keby to bolo tak 6-7/10, tak si pomyslim ze pan je narocny, ale mavnem nad tym rukou 🙂 inak vcelku sa stotoznujem s tvojou recenziou na Eskma, to si vystihol celkom dobre, aspon teda ja to vidim podobne asi jak ty. neverim ze si mu dal vacsie hodnotenie ako MA :p prajem ti pekny den

Autor Pro 16, 2010
7.19

OK 🙂 Jinak recenzi Eskmo psal Honza Hnátek, já si na takový dubstepový věci co teď hýbou světem netroufám 😉

Pro 22, 2010
13.29

se mi to nejdřiv nelíbilo, ale je to přesně jako u 100th window, že ta deska začla dávat smysl až po čase. Se mi nejdřiv zamlouvaly jen kousky s vokalistkama a zbytek mě moc nebavil, pak jsem se nějak našel ve Flat of the blade, začal to poslouchat víc než občas a teď si myslim že to album je geniální. Nemá cenu ho srovnávat s předchůdcema, sakra dyť kolik je to let? to se muselo někam posunout, koho by bavilo sekat furt to samý? Faktem je, že z těch písniček je cejtit přesně to co podle mě dělá Massívy Massívama, možná ne až tak po hudební stránce /ale i tak ta uvolněnost tam je i když to jede rychl,e a třeba Paradise Circus mohlo být klidně na protection, kytary a stěny z mezzaninu jsou taky jasný, splitting.. zas dost připomíná five man army, atd../ ale ten feeling tam furt je, neředěnej a silnej jak klačský kafe + ještě něco navíc a dobrýho.
Netušim podle čeho se počítá hodnocení, ale 4/10 je výsměch, ta deska je obecně minimálně lepší průměr a pak už jde jen o to co v tom kdo uslyší, anebo hledá. Slyšel jsem to stokrát určitě a furt mě to baví, to se stává hodně zřídka. A hlasy těch holek, to je boží dar. Možná i chlapů, ale to já zas až tak nedocenim ( : Je to výborný album, jako celek, tak i na kousky. Takže tak

Tento příspěvek není možné komentovat.

Předchozí článek
«
Následující článek
»