Morcheeba – Blood Like Lemonade

Zařazeno v Recenze 5 komentářů
INTERPRET: Morcheeba
DESKA: Blood Like Lemonade
VYDAVATELSTVÍ: PIAS records
SKLADBY: Crimson, Even Though, Blood Like Lemonade, Mandala, I Am The Spring, Recipe For Disaster, Easier Said Than Done, Cut To The Bass, Self Made Man, Beat Of The Drum
HODNOCENÍ: 10/10
Morcheeba - Blood Like Lemonade

Morcheeba - Blood Like Lemonade

Není tomu tak dlouho co ohlásila britská triphopová formace Morcheeba svůj velký návrat v původní sestave se zpěvačkou Skye Edwards a už tu máme desku, která volně navazuje na geniální díla jako Who Can You Trust nebo Big Calm. Po sedmi letech se do kapely vrací hlas, který jí vtisknul nezapomenutelnou tvář a výraz. Morcheeba ztratila Skye někdy v roce 2003 po koncertu v Trafalgar Square, kdy jí bratři Godfreyové vzkázali, že s ní již nepočítají a pak se dlouhá léta plácali s „náhražkovitými“ vokalisty a nikdy už nenarazili na tak silný a osobitý ženský hlas.

Připadá mi, že tohle bude konečně deska, kterou jsme měli přirozeně nahrát po albu Big Calm, jenomže tehdy jsme se nechali vyrušovat spoustou věcí kolem. Teď jsme vyrovnanější,“ uvažuje bubeník Paul Godfrey. Jeho bratr Ross Godfrey dodává: „Paulovy beaty, moje hraní na kytaru a Skyin hlas, to je prostě Morcheeba a museli bychom se hodně snažit, abychom zněli jinak.“ Můžeme být tedy vlastně jen rádi, že se tvůrčí jádro projektu Morcheeba přiliš nesnaží, jelikož právě tehdy vzniká ta pravá hudba, kterou od nich očekáváme a jež je i pro ně vlastně tou nejpřirozenější formou hudební realizace. Výborné beaty napsané Paulem, kytarové vyhrávky od Rosse, scratche, občasné zvukové efekty s citlivým využitím elektroniky a do toho všeho hlas Skye – tak mají Morcheebu všichni rádi, tak proč na tom cokoliv měnit. Osobně jsem zastáncem toho, že pokud něco funguje, je to od srdce a lidi to baví, pak jsou veškeré snahy o uměle vynucenou nebo vykonstruovanou inovaci spíš na obtíž. Doplatilo na to již tolik hudebních projektů, že by se mohli další generace muzikantů z nezdarů svých vzorů a oblíbenců poučit – stačí jmenovat třeba analogově-digitální experimenty DJ Krushe, pokusy o návrat u Portishead, Photekovo chabé zálety do house music (přitom jeho tech jungle je tak geniálně futuristický), naprostou ubohost aktuální desky Further od Chemical Brothers  a další a další.

V průběhu poslechu desky Blood Like Lemonade jsem se cítil jako znovuzrozený. Musel jsem přidat gain na reprosoustavě a položit se do křesla, protože takovou očistu duše a mysli se silně nostalgickým poutem do dávno zapomenuté zlaté minulosti triphopu by bylo škoda jakkoliv narušit. Album je koncepčně velmi blízké prvním deskám, které jsem jmenoval výše. Hodně se zde projevují rhythm and bluesové kytary, kvákadla, rhodes piáno, gramofonové hrátky, samply a další elementy pro Morcheebu tak specifické. Podobně je tomu i u zpěvu Skye – je výborný, skvělé aranže jí sednou jako kukátko na nočník.

Hned v prvním tracku Crimson se dostaví u většiny posluchačů, kteří pamatují začátky této formace, blažený úsměv a niterná radost z návratu jedné nezapomenutelné legendy. Z kompaktního disku se totiž line velmi pomalý beat přiznávaný melancholickými klávesovými akordy na první dobu a pár vyklidněných samplů, ve kterých se brzy objevuje klasický prosebný zpěv  Skye s velmi inteligentním textem, který Morcheeba nedala už hrozně moc dlouho a spoustě jejích posluchačů chyběl natolik, že došlo doslova k odlivu těch ortodoxních triphoperů, kteří jejich první desky uctívali. V následující Even Though se mazlí Ross se svou kytarou stejně jako v roce 1996. Dál už nebudu prozrazovat, opakoval bych se a neřekl bych zřejmě už nic nového. Morcheeba je zpátky ve té nejlepší kondici a nabízí nám pokračování gaučových večírků z dob elpíček Big Calm a Who Can You Trust. Výborná muzika pro deštivé dny, soundtrack pro kapky stékající po předním skle auta během jeho noční jízdy z akce domů. Nevěříte?

Napsal dne 20. června 2010 Počet komentářů: 5
Téma : , , , Vytisknout

Sdílet na sociální síti

Sdílet obsah na Facebook Sdílet obsah na MySpace Poslat článek na Twitter Sdílet obsah na Líbím se ti

5 komentářů

Komentáře
Srp 13, 2010
15.43
#1 Eccolab :

Super recenze !! Zrovna prozivam renesanci s Big Calm pri delsich cestach autem a tohle si nenecham ujit.
Souhlasim s tim, kdy rikaji ze se po Big Calm nechali rozptylovat….to je slaby slovo :o))

Říj 16, 2010
10.55
#2 Sal Paradise :

Album Dive Deep (vydané za absence Skye) považuji za nejlepší v historii Morcheeby. Odchod Skye umožnil experimentovat s novým zvukem a odpoutat se od věčného spoléhání na její vokál. Myslím, že tato recenze není příliš objektivní. Blood Like Lemonade považuji za velmi dobré album, ale hodnocení 10/10 mi připadá poněkud fanatické.

Autor Říj 16, 2010
13.51

S odstupem času bych možná ubral, je pravdou, že jsem hodnotil ve chvíli eufórie a hodně nostalgických momentů. Ale tak to občas je, nepřikládám hodnocení desek zas tak velkou váhu. Co se týče Dive Deep – co človek, to názor. Jsem rád i za ten tvůj, je dobře, že každýmu z nás hraje a uchu lahodí něco víc a něco míň. Tam kde muzika funguje velmi dobře, tak tam já osobně nějaký velký inovace nebo úplný změny směru moc nemusím – asi jsem staromilec – taky na to mám už pomalu věk 🙂 Rozhodně budu rád, když sem budou přispívat i progresivněji smýšlející posluchači a fandové moderních experimentů 😉 Takže díky moc…

Pro 14, 2010
11.21
#4 Bororo :

Sal Paradise: uplny suhlas. takisto nechapem preco machinarium ost dostalo naopak iba 7/10.

Autor Pro 14, 2010
21.09

Bodování recenzí je hodně nevděčná záležitost 🙂 Chvíli jsem i přemýšlel, že bych od toho upustil, ale zatím to ještě nechám. Je to samozřejmě chtě nechtě dost subjektivní…

Tento příspěvek není možné komentovat.

Předchozí článek
«
Následující článek
»