Neutrino - The Unquiet Invisible

Znalci lokální scény ambientní a experimentální elektronické hudby mi dají jistě za pravdu, že na českém vrcholu downtempo hudby a abstraktního hiphopu se drží dlouhodobě jen pár pravověrných, zapřísáhnutých a pro svou věc bezmezně nadšených interpretů a projektů, které snadno spočítáme na prstech jedné ruky. Neutrino patří bezesporu mezi ně a to nejen svou hudbou, kterou piluje lety strávenými v domácím nahrávacím studiu a poslechem nepřeberného množství zajímavé a inspirativní hudby, ale také osvětou a jakousi osvětovou práci právě v oblasti propagace a evangelizace experimentální elektroniky, o které jsme si přímo s ním povídali v loňském rozhovoru.

Deska The Unquiet Invisible je pro místní prostředí nadčasová a ve své podstatě i značně náročná. O to větší zážitek však pro náročnější posluchače představuje. I po několikerém poslechu nepřestane člověka bavit a je stále co objevovat – ať už jde o abstraktní zvuky, samply z filmového plátna nebo nekonvenčně použité postprodukční procesy. Pevnou a hodnotnou devizou celého alba je jeho pospolitá koncepce postavená především na silných tématech spiritismu, paranormálních jevů, transpersonální psychologie a hlavně výrazně ponuré atmosféře, jež provází posluchače napříč celou deskou. Ačkoliv jde o dílo hyperlokálního charakteru, autor preferuje v samplovaném materiálu převážně mateřský jazyk a česká témata jako je třeba mystický Ježek v kleci Jaroslava Foglara z jeho nejslavnějšího díla Rychlé Šípy.

Neutrino označuje vlastní tvorbu za sampledelické audiovizuální předělávky a inspiruje se u projektů, vydávajících muziku na proslulých značkách Warp, Ninja Tune nebo Ghostly International. K distribuci svého díla využil relativně novou online platformu BandCamp. Svou hudbu tak šíří výhradně pomocí jediného média a tím je internet. Polemika nad úspěšností a dosahem takové formy propagace a distribuce hudby je nad rámec recenze a my se můžeme jen domnívat, zda deska našla maximum těch posluchačů, kteří na internetu sami aktivně vyhledávají zajímavé umělce na pomezí nu-jazzu, ambientu, broken beatů a samplovacích experimentů. Já osobně bych to Marešovu projektu s pevnou historií a neoblomnou soustředěností právě na zmíněné hudební směry přál.

Na albu najdete celých devět tracků. Ani jeden nenudí, všechny mají tendenci nutit vás  k zamyšlení a velice pozornému poslechu. Kvalitní obsah, výborná produkce po stránce zvukové a hlavně odvaha jít dál a hlouběji, než je v našich končinách běžné. Na druhou stranu tam venku je konkurence obrovská a umělců tvořících muziku v podobném duchu je ohromná spousta. Díky tomu, že deska není určena výhradně pro český trh, může získat nové fanoušky a posluchače kdekoliv po celém světě, ale jak říká sám Neutrino „může se také snadno ztratit v digitálním šumu a nekonečném hypertextovém odkladišti sítě“. Doufejme však, že se tak nestane a deska The Unquiet Invisible si najde cestu k posluchačům, kteří ji ocení a nepasují na pouhou zvukovou kulisu k internetovému surfování. Tohle album si totiž zaslouží mnohem víc.

Odkaz na samotnou desku The Unquiet Invisible