Seefeel

Klasických recenzí se spoustou informací o kapele, o desce, o tom co vydali a podobně jsem v poslední době četl dost. Informativní stránka věci je důležítá, ale muzika je na prvním místě. Pocit, i když subjektivní, je u muziky jedna z nejslinějších proporcí, které jako posluchač i skladatel vnímám. Proto bych v této recenzi k poslední desce kapely Seefeel, jenž přednedávnem vyšla na velkém labelu Warp, tyto informace rád přeskočil a čtenáře jimi zbytečně nazatěžoval (Wikipedie je tu pro každého a pokud Vás deska zaujme, není problém si cokoli dohledat).

Tedy jen krátce: Seefeel jsou čtyřčlenou partičkou, která funguje od počátku devadesátých let a jsou známí tím že jsou hudebně vždy trochu jiní a někteří je řadí do škatulky „Indie rockové scény“. Pokusím se tedy zdělit, jak na mne tenhle kousek odvážné muziky zapůsobil.

Začnu tím, jak jsem se k poslední desce projektu Seefeel dostal. Jednou jsem si tak prohlížel webovky Warp.com a zaujala mne fotka jenž je na bookletu desky. Tenkrát ještě byla deska pouze v „ohlášení“ a nebyla ještě oficiálně vydaná. Po nějaké době, co deska vyšla, jsem opět narazil na onen obal. Poslechl jsem si pár ukázek a bez jakýchkoli očekávání jsem ještě ten večer měl desku v playeru. Na první poslech, to na mne zapůsobilo jako něco, mezi potemnělou elektronikou a nějakou špatnou demo nahrávkou. S tím, že se sem tam objevují podobné zvuky, na kterých je deska vlastně založená. Má to jakýsi industriální charakter. Desku jsem doposlouchal a říkal jsem si „hmm, další věc co si pustím tak za rok„.

A ono to bylo úplně jinak, pár dní potom, jsem z nějakého důvodu měl v hlavě zafixované nějaké náznaky melodií a podivnou nutkavost si desku pustit znovu. Jakoby tam bylo zakletého něco, co jsem předtím neslyšel. A, ano opravdu. Po druhém a třetím poslechu to na mě teprve správně zapůsobilo. Musím přiznat, že jsem podobným hudebním stylům více než nakloněn a temné, chmurné a tajemnem opředené typy elektroniky mi opravdu sedí – viz. Fever Ray, The Knife, Burial a další. Tohle je ale jiné, je to spousta zvláštních rušivých zvuků, podivné distorze, praskání, pukání, reverze a to celé zahalené do jakéhosi mlžného oparu různých dozvuků, sekvencí a modulačních efektů. Pěkné jsou kontrasty mezi hlubokými basovými linkami a štíplavým praskáním a skřípáním. K atmosferickému dokresu pěkně fungují místy zatažené vokály a naprosto geniální strohé bicí.

Většina věcí na této desce má slušný vývoj po hudební stránce a je citít že muzikantům vznikalo pod rukama něco, co možná sami v onu chvíli nedovedli ani pojmenovat. Nicméně konečná forma má velmi silný a nepřéhlednutelný charakter. Nikam mi to nepasuje. A to je dobře. Tím myslím nenapadá mě podobnost, elektronika tvořená s minimálními vlivy okolí, o mainstreamu ani nemluvě. Po svém a ve velkém.

Okruh posluchačů, kterým by se Seefeel mohli zalíbit bude ovšem malý. Je to opravdu „šálek silného čaje“ i pro otrlé downtempaře. Oříšek s pěkně tvrdou skořápkou. Ale pokud Vás chytnou, tak jen tak nepustí a s radostí si budete po večerech tuhle desku vychutnávát znovu a znovu. Je z toho cítit život, i když chladný, místy spontání, ovšem stále je to elektronika. Nejvíc mě šokovalo, když jsem zjistil že zvuky na desce pocházejí z elektrické kytary. Nějaký modulární syntezátor by mě napadl, ale kytara? Smekám.

Aranže jsou někdy velmi nečekané. Vypínání, pípání, stopky – všechno pěkně promyšlené. Absolutní vrchol je například skladba Airless, ve které se Seefeel a jejich styl představuje perfektně. A zajímavá je také návaznost k této skladbě, ta je nenápadně vtěsnáná v různých částech desky. Ten Zvuk! Ty barvy zvuků co skupina používá se Vám do hlavy vryjí ostrým hrotem s tvrdostí diamantu.

Mlžný opar trvá takřka po celou poslechovou délku alba a díky tomu jej vždycky dávám celé a naráz. Možná se mnou nebudete po poslechu desky souhlasit a řeknete si „zase další podivnost z Warpu„. Tentokrát píšu čistě subjektivní recenzi o tom jak na mou osobu dokáže zapůsobit relativně těžko stravitelná hudba, která bude nejspíš vždy v koutě a bude brána jako čistokrevný underground. A přesto pro mne odvážná perla v moři stokrát slyšených zvuků, kopírovaní idolů a hraní si na někoho jiného. Nejlépe je desku servírovat večer, v poklidu, o samotě a nejraději ji mám při prostém surfování po internetu.

Pro ty co chtějí okusit něco z experimentální kuchyně kapely : http://warp.net/records/seefeel