Když jsem si toho večera v hlavě přehrál celej ten podělanej den, došlo mi, že nelepší bude,  když na všechno co nejdříve zapomenu. Rozběhl jsem se po prázdný ulici a nasával slanej vzduch. Nikde ani živáčka. Frisco se v tuhle hodinu pokaždý zahalí do zvláštního oparu, který  vás obemkne, jako svinutej had. Prokřehlý kosti je nejlepší zahřát pěkně zevnitř, to už mám vyzkoušený. V tu chvíli jsem si uvědomil, že urychleně potřebuju zapadnout do nějaký putiky. Blbá hodina chlapečku, všechny baru už jsou zavřený. Do prdele, procedil jsem mezi zuby, to je fakt, jak ve špatnym filmu.

Za rohem mě však čekalo milé překvapení. Problikávající neony a paprsky světla, který dopadaly na protější chodník z nenápadný knajpy, který jsem si nikdy před tím nevšiml. Vypadalo to skoro, jako by to byly dvě chapadla, co chytaj kolemjdoucí zbloudilce.Když jsem otevřel dveře, bylo mi jasný, že tohle bude idelální azyl na dnešní noc.

Najít místo na baru nebyl problém. V celý místnosti byly všeho všudy 4 lidi, včetně barmana. Každej seděl u svýho stolu a usrkával zvětralý – něco. I tahle hrstka hostů ale stačila k tomu, abych stěží dohlíd na druhej konec místnosti. Zahuleno tu bylo solidně, to se musí nechat.

„Proč tady trochu nevyvětráte, nedá se tady dejchat, vyhrkl jsem na kreaturu za barem, která vypadala, že už jede třetí šichtu za sebou. Kruhy pod očima černější, než negři u pobřeží.

Rád bych, mladej, ale bejvalej majitel byl totální magor a ještě k tomu úplně švorc, takže když ho odsud vyhazovali, všechny kliky odmontoval. No a od tý doby neměl nikdo čas, aby tam přidělal nějaký jiný. Hmm..vidim, jak je tady narváno, poznamenal jsem ironicky.

Hele buď si něco dej, anebo vypadni, nemám náladu tady  poslouchat takovýhle kecy. Sťatá padesátnice, která seděla schrbená nad tim patokem, se na nás nepřitomně podívala a poručila si dolejt.

V tu chvíli jsem si všiml, že za barem maj jenom jeden druh chlastu. Co to tady pijete? Dal bych si pivo a hned, poručil jsem si neurvale. Pivo nemáme, oznámil suše barman. Jen tohle, ale neptej se mě, jak se to jmenuje. Pijou to tady všichni, co si chtěj, jak se říká, ulevit.

Jak to myslíš, ulevit?

No prostě vyčistit hlavu. Hodil na mě spikleneckej pohled.

No dobře, nalej mi teda tu vaší specialitku.

Chvíli jsem jentak mlčky seděl a čekal, až se vrátí s plnou sklenkou. Na okna dopadaly kapky podzímního splínu a já už se nemohl dočkat, až schladím dáseň. Kopl jsem do sebe 3 decy toho jejich driáku a objednal další. Poslední okamžik, na který si pamatuju,  bylo zacinkání mincí, který zapadly do zaprášenýho jukeboxu, co se krčil v rohu společně s tou čoudou.

 Z repráků to začalo divně praskat…

Tak přesně nějak takto mi zní nové a také první album projektu Shlohmo. U většiny internetových prodejců digitálních nosičů jsou Bad Vibes/název alba/ zařazeny v kategorii electronica. Tam totiž většinou končí všechny tituly, pro které škatulka zkrátka není. Zasvěceným netřeba připomínat, že Kalifornie a hudebníci, kteří se tam rozhodli zakotvit, nás svým inovativním přistupem k tvorbě rozhodně nešetří. Shlohmo zdárně drží krok a ještě přidává něco navíc. Nebo spíš nachází vlastní cestu, pro zpracování komplikovaných beatů, které momentálně hýbou celou Kalifornií. Vzpomeňme kupříkladu na jazzového Shigeta, Baths a samozřejmě bílý tesák Flying Lotus.

Ohánět se instrumentálním hiphopem by bylo v tomto případě příliš laciné. Shlohmo se pohybuje převážně okolo 60-80 BPM, což v kombinaci s nepřetržitým echoismem vytváří dokonalý opiátový lektvar.

Při poslechu celého alba prožijete rozvláčný, psychedelický trip, plný přerývaných beatů, praskotu starých nahrávek, válících se v zapomnění na půdách vašich prarodičů, čekajíc na zvídavého vnoučka.

Kapitola sama pro sebe je autorův vskutku originální hlasový projev. Melancholické, introvertní popěvky zmutované hallovými efekty se nesou celým albem a ikdyž je to stále v podstatě to samé, posluchač to nemá potřebu řešit. Prostě to funguje. A pak taky samozřejmě nelze opomenout domácké kytarové riffy. Otázkou však zůstává, proč si více v podobném duchu nepohrál i s ostatními instrumenty /skvělá harmonika ve skladbě Parties, nebo přijemně otlučená píšťalička v ódě na dřez, Sink/

Shlohmo se nezdráhá ani přepracování písní od ostatních interpretů. Remixoval hipsterský tandem Jade and Lucia/April Showers/, chilwavového pohodáře Toro Y Moy a v neposladní řadě výborný rework pro Burialův Shell of Light.

Rozhodně to není album na první poslech/pro většinu/ a už vůbec bez kvalitního aparátu. 13 skladeb této desky v sobě skrývá zástupy pečlivě seskládaných zvuků, jejichž pořadí musíme chvíli hledat. Komu se to však podaří, čeká ho sladká odměna.