Spectre - Death Before Dying

Nevím, jestli jsem jediný kdo to postřehl, ale Spectre loni vydal novou desku. Jmenuje se Death Before Dying a má v sobě něco vyjímečného. Spectre (mimojiné zakladatel Wordsound Records nebo producent takových jmen jako byli Techno Animal) vydal svoji debutovou placku už před dlouhými šestnácti lety, jmenovala se The Illnes a nezávislé časopisy a malé neznámé redakce sledující žánr vynášely soudy typu “truly masterpiece of horrorcore”. Že jste teď očekávali úplně jiné slovo než horrorcore? Nebojte se, bavíme se tu celou dobu o downtempu, jenže Spectre už od začátku šel vlastní cestou – a to cestou dost temnou, což se projevovalo jak texty, tak názvy písní nebo užitými samply. Nebylo nic neobvyklého, když vám překřízil beat samplem z neznámého italského hororu.

Spectre, verze 2010, funguje stále stejně. A stále stejně zábavně, nutno dodat. Italské horory vystřídaly samply z klasických noirových detektivek čtyřicátých let (pokud by vás zajímalo, odkud jsou ony tajemnem načichlé dialogy, jde o filmy Hard To Kill a Murder, My Sweet), ale na vyznění se mnoho nezměnilo. Spectre opět vytváří působivé downtempo, složené z tolika klasických klišé žánru, až si našel vlastní zvuk, který už nemůžete nazvat kopií.

Ať už po samplu, kdy ublížená ženská duše praví, že smrt je velmi nepříjemná zkušenost zazní latinské rytmy nebo odcizené electro, nikdy se vám nestane, že by jste si připadali uprostřed nefungujícího mišmaše. Spectre našel poměr, který je jak lehce stravitelný (unylé downtempo, latina, funky), tak přijatelně experimentální (některé delší electro plochy, abstraktní hip-hop, dub).

V době, kdy se všichni snaží jít po jasně vyšlapaných kolejích je album, které předhazuje vcelku negativní náladu různorodým použítím stylů velmi příjemným osvěžením. Čtyři palce nahoru. A kdybych jich měl pět, dám pět.