Vibe Fantasy Trio

Nová deska nesoucí název identický s kapelou Vibe Fantasy Trio je již druhým studiovým nosičem, který profiluje práci našeho předního vibrafonového jazzmana Radka Krampla a jeho ansámblu. Ačkoliv Krampl natočil již mnoho nahrávek v pozici hosta na deskách Luboše Andršta, Karla Růžičky, Evy Svobodové nebo jako fakultativní člen projektů ASPM, Kontraband a mnoha dalších – Vibe Fantasy Trio je zatím jeho druhým v uvozovkách sólovým či vlastním albem. Desce předcházela ještě prvotina nazvaná Radek Krampl – Vibe Fantasy mapující několik let autorovy tvorby s kapelou v původní sestavě – Pavel Razím na bicí, Tomáš Liška na kontrabas a Martin Vondra (saxofon).

První deska vyšla u nás pod značkou CUBE a ve Velké Británii pak u METIER. Oproti tomu zbrusu nové album nepřináší žádný major ani nezávislý label, nýbrž kapela sama vlastním nákladem. Díky tomu si mohli spříznění muzikanti dovolit experimentálnější pojetí některých skladeb interpretovaných již na první desce a trochu jiný rozměr v podobě záměny bicích nástrojů za perkuse v rukou Tomáše Reindla. Na postu kontrabasovém pak Lišku střídá u nás velmi známý Petr Dvorský. CD můžete zakoupit především na koncertech Vibe Fantasy Tria – nejen po pražských jazzových klubech.

Znáte-li tvorbu Krampla z jeho živých performancí v klubovém prostředí, pak vězte, že na této desce se dočkáte starých dobrých známých písní, mezi které bezesporu patří kompozice Phoenix, Footprints, Dirty Dozen nebo Foucault´s Pendulum And Devil´s Rock. Podoba těchto tracků byla v každém z období působení Vibe Fantasy jiná a přesto je vždy něco spojovalo – a rozhodně to nebyl pouze zvuk vibrafonu, ale také celková atmosféra, podání a nálada, jakou tyto písně mohou navodit. Ať už byl vibrafon melodicky doplňován kytarou nebo saxofonem, nosná část kompozice – z rukopisu Krampla i v převzatých věcech od Jarreta, Shortera či Davise – zůstala vždy zachována.

Aktuální pojetí Kramplovy hudby je velmi ambientní a citlivé. Na jedné straně se vytratila místy až funková živelnost a špinavost saxofonových vyhrávek znějících z kouřového oparu a na straně druhé se zde uvolnil prostor a místo pro mnohem větší výraz, dynamiku a cit – trio hudebních vlastností od tria vynikajících muzikantů pair excellence. Novou desku otvírá skladba Phoenix s velejemným zvukem perkusí a vyklidněným kontrabasem – motiv vibrafonu vás pomalu vtáhne do děje a po krátké chvíli si vás získá. Osobně jsem už dlouhá léta znechucen trendem nepřiměřené honby za co největším RMS – tedy extrémní hlasitostí nahrávek dosaženou agresivní komprimací a limitací při finalizaci zvuku aktuálních desek. Vibe Fantasy Trio je skvělým únikem z rozjetého vlaku, který drnčí, zuřivě brzdí a zase se rozjíždí, přičemž přes hypnotické dunění kolejí nemáte jedinou šanci vnímat podstatu věci. Tahle deska je pro mne trochu nečekanou oázou klidu a svým komorním zvukem se tak výborně hodí pro relaxaci v prostředí čajoven i doma, pro nerušené snění a justicí povolené uvolnění.

Po druhém autorském tracku Patience se dostáváme ke svižnější tribal záležitosti v podobě dvojkompozice Foucault´s Pendulum And Devil´s Rock. První téma doznalo velkých změn a zní jako soundtrack ke skvělému černobílému thrilleru – tahle poloha triu vyloženě svědčí a pro mnohé posluchače bude dost možná i nejchutnějším pokrmem z celé desky. Téma Devil´s Rock je postavené na perkusích a jeho síla je opravdu šamansky mystická. Trio vyřešilo funkující groove pomocí Cajonu. Dnes obrozeného a velmi vyhledávaného perkusivního nástroje. Už jste někdy slyšeli klasický houpavý hiphopový groove zahraný místo sampleru v PC či krabiček typu MPC na klasické perkuse? Zkuste to.

V převzaté skladbě Lined With The Groove od Ray Browna si hraje Krampl hodně se svým MIDI vibrafonem (MalletKAT), kterým ovládá zvuky z připojeného syntezátoru. Ten už co do zvuku zní malinko archaicky a tak trochu připomíná zapomenuté elektrické časy, kdy si se syntíky hrával i Chick Corea. Vynikající a dobře fungující kompozice se strmým spádem a srdcatou muzikou. Po velmi atmosferickém zakončení nastupuje sedmý – a oficiálně i poslední – track nazvaný Dirty Dozen. Ten můžete znát už z první desky, kde s tehdejší sestavou funguje velmi dobře. A i v nové sestavě jim to hraje pěkně, perkuse drží s basou striktní a účelový groove a nad tím se odehrává onen známý příběh melodie vibrafonu. V polovině se dočkáme i hammondových varhan z již zmíněného syntíku. Jediné co tuto věc trochu snižuje je sice skvěle zahraný varhanní part, který je díky syntetickému zvuku ovšem až moc archaicky uměle znějící.

Těžko této řemeslně zvládnuté a invenční hudbě něco vytknout, co se týče not – tam nemám ani právo soudit. A celkový dojem z desky je velmi dobrý – moderně pojatý ambient plný etnických vlivů je nevšední a osloví jistě mnoho posluchačů dychtivých po alternativním pojetí jazzu a neotřelém zvuku. Než si CD znovu vklidu poslechnu, odnesu jej na poslech do místní čajovny – myslím, že budou mít velkou radost a takový nepálský čaj s jablečnou šíšou bude ideálním doplňkem hudby Vibe Fantasy Tria. Downtempo.cz má ambice držet patronát nad podobnou českou muzikou a podporovat ji jak jen to půjde. Proto také není toto poslední recenze, resp. článek o projektech Radka Krampla, Petra Dvorského a Tomáše Reindla – sledujte downtempo.cz a možná si budete moci brzy stáhnout i nějakou tu ochutnávku v podobě free tracku nebo si o takovou muziku zasoutěžit.