Palác Akropolis

Andreya Triana, zpěvačka považovaná za soulový objev roku a jejíž debutové album je podle návštěvníků hudebního obchodu iTunes nejlepším albem roku v kategorii soul a r’n'b, zavítala 24. ledna do Paláce Akropolis. Kdo přišel, rozhodně nelitoval. Tato mladá a sympatická rodačka z Londýna, momentálně žijící v Brightonu, zavítala do Prahy v rámci svého turné po Americe a Evropě s deskou Lost Where I Belong. Po britských Grasscut se jednalo již o druhého interpreta, který tvoří a vydává své desky pod hlavičkou proslulého vydavatelství Ninja Tune a který zavítal do našeho hlavního města díky agentuře Barometr v rámci hudební série Conference. Jak tedy koncert vypadal?

Hned zkraje vám prozradím, že Andreya Triana své britské kolegy co do ohlasu publika překonala. Nejdříve ale k předkapele. Tou byli čeští S.O.I.L., výborná elektro-jazzová partička v čele s nadanou a sympatickou zpěvačkou Zuzanou Kropáčovou. Ti měli za úkol naladit početné publikum na hlavní hvězdu večera a nutno dodat, že se jim to povedlo. Diváci na jejich písně sice nijak výrazně netančili, ale přesto pohupování do rytmu a záverečný potlesk svědčil o tom, že je tato zajímavá kapela rozhodně nezklamala. Přesto bylo jasné, na co dnes lidé do Paláce Akropolis přišli. A v devět hodin večer se také dočkali. Nejdříve zazněly tóny kytar, poté bicích a nakonec na pódium dorazila i mladá sympatická zpěvačka, která hned svou úvodní písní diváky dokonale okouzlila. V doprovodu své kapely rozhýbala zcela zaplněný sál a dávala plnými doušky ochutnat ze svého muzikantského umění všem přítomným. Ti ji na oplátku po každé písni odměnili bouřlivým potleskem a pochvalným pískotem.

Její nadhérně zabarvený hlas, který je hudebními kritiky přirovnáván k hlasům Lauryn Hill či Cassandře Wilson, zněl sálem Akropole plnou hodinu a v celém vystoupení byste nenašli jedinou chybu, pokud nepočítáme drobné trable s držákem na mikrofon, které však zvládla usměvavá zpěvačka bravurně a využila je k veselé komunikaci s publikem. O jejím mimořádném talentu svědčí také to, že ve svých písních nevyužívá jako doprovod jen své neméně nadané kolegy, ale v některých kusech doprovází dokonce sama sebe pomocí mašinky zvané „loop station“ (na níž si živě nahrává svůj zpěv a poté jej následně pouští jako doprovod). O tom, že Andreya dostala do vínku plnou číši muzikantského umění svědčí i to, že tímto způsobem, při posledním ze tří přídavků, zazpívala slavnou píseň Sweet Dreams od kapely  Eurythmics a to bez chyby a naprosto brilantně. Nemusím tedy dodávat, že sledovat, ale samozřejmě především poslouchat, její vystoupení byl výjimečný zážitek. Nejlépe to ilustruje jeden evidentně nadšený divák, který při jedné z písní z přídavku, kdy Andreya sestoupila mezi diváky, zakřičel vševystihující „we love you!“.

Na závěr tedy nezbývá než doufat, že budeme moci zase brzy vyslechnout Trianin pozdrav: „Ahoj Praho!“, a že si ho nenecháte ujít ani vy, kteří jste tento koncert ke své škodě nenavštívili. Pro přiblížení atmosféry v hlavním sále Akropole vám snad poslouží alespoň několik přiložených fotografií.