Daedelus

Nedávno mi vytanul na mysli moment, kdy jsem jakožto dítko školou povinné /odhadem 1.stupeň/ základní školy/, jednoho dne přinesl do kolektivu magnetofonový pásek s nahrávkou od kapely Guns´n´Roses. S horlivým naléháním jsem přesvědčoval paní třídní učitelku o krátkou ukázku o hodině hudební výchovy a následně mě bylo vyhověno. Bohužel jsem se nesetkal s přílišným pochopením/ s ohledem na můj věk, to chápu, nebylo zcela standardní/ ale právě v tu chvíli jsem si uvědomil, že nutkání o šíření hudby mě sympatické, se asi jentak nezbavím… A podobně tomu bylo i s naším výletem do Vídně za účelem vyslyšení glitch-hopových věrozvěstů Daedelus a Tokimonsta. O to více však potěšil výsledek a celkově pozitivní ohlas ze strany své družiny, která k celému podniku zastávala převážně skeptický postoj.

Pokračujte rovně

Najít dotyčný klub v milionovém městě je poměrně nesnadný úkol. Naštěstí jsme již dospěli do 21.století a to nám s technickým rozvojem přináší mnoho vynálezů pro snazší orientaci v systému městské džungle. Vybavit se tedy navigací bylo samozřejmostí a jelikož již párkrát pomohla z úzkých, naděje do ní vložené, byly zcela oprávněné. Dnes už vím, že i navigace mají své dny. Jasně, že disfunkční. Systém error. Odbočit doleva nemůžu, jedu po mostě a pode mnou dunajské peřeje. Panika však netrvá dlouho a multifunkční telefon jednoho z členů naši flotily nás zdárně dovádí na velmi strategické místo.

Thajská masáž v parku, ne děkuji.

Čas 22:15 nás dělí necelou hodinu od začátku akce, který pořadatelé oficiálně avizovaly. Podle mapy zhruba 10 min.chůze od auta. Snad čecháčkovská nedůvěra, či možnost vyprodání večerní produkce, nás nutilo vzít nohy na ramena a s Božkovým doprovodem vyhledat místo činu. Pratersauna, klub v němž se akce konala, se nachází uprostřed menšího parku, který, jak jsme posléze zjistili, disponuje nemalým počtem thajských slečen, které přijeli do Vídně za prací. O jaký druh práce se jedná, netřeba představovat.

Hallo efekt se příliš nevydařil. Až teprve taxikářovo potvrzení nás přesvědčilo o tom, že toto je opravdu Pratersauna. Oprýskaný, nenápadný příbytek. Zlaté časy, kdy zde fungovaly menší práterské lázně, má již zřejmě za sebou. Ze zcela nepochopitelných důvodů na místě postrádáme jakýkoliv nápis, či alespoň plakát na akci. Největší paradox je však teprve před námi..ty dveře, nad nimiž problikává nápis TOILET, jsou opravdu vchodem dovnitř.

Saunování hlasité menšiny

Za svůj brzký příchod si vysloužíme poloviční sazbu oficiálního vstupné, což se k tamnějším cenám na barech, jevilo jako příjemná satisfakce. Jako jedni z prvních partypeople zvědavě obhlížíme neznámý terén a marně hledáme ty prapodivné beaty, díky nimž jsme vážili cestu 500 km.
Interiér strohý a samoúčelný, žádný designérský orgasmus nepřichází. Prostor je rozdělen na 2 stage, kdy ta hlavní- s příchutí glitch-hopovo-jazzy-dubstepovo-electronic beats, spustila o něco později. S úlevou utíráme zpocená čilka a děkujeme bohu, že to r´n´b  nebudeme muset poslouchat celý večer.

Rezidentní dj´s akce s příznačným názvem The Loud Minority, začali pozvolna s dubstepovým nádechem v té komerčnější podobě. Hodiny pokročily a s překlenutím do druhého dne se prostor začíná plnit k prasknutí. Všichni bezešví košiláči mají v tu noc výhodu! Hodinu poté, co nás Božkov nadobro opustil, nezbývá, než okusit krutou realitu zdejších barů. Ceny prostě rakouský standart- pivko i panák s Kolou cca. 4 eura. Nutno podotknout, že mnoho pražských klubů, už zdárně šlape na paty../dramaturgie bohužel stále pokulhává/

Po krátkém občerstvení přesouváme se opět za hlasitou menšinou, kde právě vrní Spliff Dub od Zombyho v Rustie remixu. Tu se náhle v davu zjeví důvěrně známá andělská tvář Tokimonsta s jejími typickými červenými brýlemi. Na hlavě decentní klobouček a na tváři roztomile šibalský úsměv. Jakoby si v duchu říkala „Jen počkejte, já vám ukážu, zač je toho Tokimonsta!“ a taky, že ukázala. Krátce po  00:30 se ujímá mikrofonu a slabým hlasem představí svou veličkost. Nezúčastněný by si řekl, že budou následovat asi nějaké romantické ploužáky. Chyba lávky. Ozývá se první track a s ním se nás začíná sypat zeď zdejších prostor. Věc Lucide walking zní i doma v pokojíčku vcelku agresivně a co teprve na řádném aparátu. Ohlížím se a pozoruji reakce publika. Věkové rozhraní od teens až po chlapíky, kteří mají Kristovi léta již za sebou. Ale všichni se spokojeni pohybují do rozburáceného rytmu s výrazem, jakoby nic, vše je při starém, my jsme na to zvyklý. A mě nezbývá než si taky zvyknout, že to může fungovat.

Materiál z nového alba Midnight menu střídají věci starší a všechno pěkně live. Ikdyž těžko říci, co přesně dotyčná při hraní vytvářela- krom hrátek s korekcemi a občasnými efekty.

Večer nabírá na obrátkách, na parketu již téměř k nehnutí. Kolem 02:30  se z backstage noří viktoriánský mužík se svým sci-fi čtvercem. Další zdravice do placu a už tak dost rozverný kotlík dostává se do lehčí hysterie. Tu si náhle vzpomenu na dotyčného, který stále rezolutně odmítá účast na podobných akcích.

Ty, bídný červe. Ty, potemnělá šedi zatrpklého strunobití. Chytl ses do pavučiny prašných tónů. Drží si tvou pozornost, ohlušení od zbytečností už ani nevnímáš.

Mozek šrotuje na plné obrátky, protože Daedelus rozjíždí pekelnický showcase a na to se prostě nedá jentak nezúčastněně přihlížet! Oldschoolové samply,  s nimiž si tak rád pohrává, procedí glitchovým maglajzem s vervou, která mu za chvíli zaručí účes promoklého Puškina. Energie, jež vysílá do davu, je fantastická. Smyčku, kterou na moment vypustí uhlazenou, vcelku v rozumném rytmu, vzápětí rozčtvrtí napdrť a já jen s těží sbírám spadlou čelist.

Vítejte na galaxii Arkana

Fair weather friends, I took two a nespočetně dalších kousků napříč Daedelusovým producentským průjmem. Vzhledem k aranžím, které si plnými doušky dopřával, jsem však identifikoval pramálo materiálu a asi nejvíc mě mrzí absence věcí z alba Righteous Fists Of Harmony. Romantika zřejmě není na pořadu Daedelusova dne. Lázeňské prostory vrací se ke svým kořenům a v davu je opravdu jako v sauně, při pohledu na upnutou vázanku headlinera se ještě více přehřívám.

Během bezmála 2 hodinového mačkání čudlíků na mašince Monome nenastala volnější chvíle. Neustále ve zběsilém rytmu pumpoval do davu elektronická preludia a pozici nekorunovaného krále glitch-hopu potvrdil, ba spíše předčil. Pro toho, kdo v současné záplavě beatmakerů hledá neotřelé postupy ke tvorbě, ale i k samotné prezentaci, je Daedelus osoba, která jistě stojí za pozornost.

Do ranních hodin dohrávali rezidenti celé akce a to před stále obstojně početným davem. Kolem 05:30 sbíráme zbytky sil a vrávorajíc práterským parkem opouštíme velmi vydařený večírek.

Okouzlení z proměny

S kritickým okem lze  celou akci hodnotit převážně pouze v superlativech.Toto jsou slova nadšeného audiofila, ale také jedinců, kteří na podobné eventy doposud nahlíželi s určitým odstupem. Největší zásluhu na tom měli bezesporu samotní interpreti, ale také všichni zúčastnění, kteří se postarali o mimořádnou atmosféru.

Skvělý důkaz toho, že i minoritní skupiny mají šanci halasného hudebního projevu. A závěrem palec dolu pro české promotéry a jejich nezapojení se do tohoto turné.