Portico Quartet

V pátek 25. března odehrála v pražském Paláci Akropolis hodinu a půl trvající koncert britská čtveřice Portico Quartet, která se vyznačuje unikátním spojením rytmických nástrojů a navíc beze zpěvu. Koncert byl prakticky bez chyby a musel zákonitě nadchnout všechny fanoušky moderního jazzu. Portico Quartet je instrumentální uskupení, jehož unikátní zvuk, jaký nemá nikdo jiný na světě, zní trochu jako etnická hudba z jiné planety. Přitom není na jejich muzice nic tak mimozemského: čtyři nástroje – saxofony, basa, bicí a hang – spolu komunikují s intenzitou smyčcového kvarteru, jednoduchostí jakou známe z mnoha ležérních jam sessions a mladistvou radostí popové hudby.

Diváci v Akropoli mohli především ocenit (a také ocenili) originální hudební tvořivost celého kvarteta, které tvoří čtyři vystudovaní muzikanti, což se na jejich hudebním výkonu samozřejmě podepisuje. Nejdůležitější je ale praxe a tu tato čtveřice již několik let sbírá velmi poctivě a to s velkými úspěchy. Úspěch měli i tentokrát.

Hudba, jež prý pohltí každého svou přívětivostí, si podle mne tento večer podmanila i každého návštěvníka v klubu. Perfektní melodie v jazzovém stylu linoucí se Akropolí zkrátka museli „hodit do klidu“ všechny diváky v sále. Zaryté fanoušky navíc muselo potěšit např. povedené skloubení skladeb Isla a Line a další povedené, improvizací nasáklé, hudební kousky, díky nimž jsou živá vystoupení této čtveřice tak oblíbená. U diváků bylo po celý koncert patrný spokojený úsměv, prý tak častý na jejich vystoupeních.

Co by to bylo za report, kdybychom nezmínili i velmi originální hudební nástroj zvaný hang, který svým osobitým zvukem, který dle slov Nicka Mulveye „obejme svojí rezonancí všechno kolem“, dotvořil příjemnou atmosféru v sále. Ta nezmizela po celý koncert a na závěr si spokojené obecenstvo vynutilo téměř povinný přídavek, po němž následoval jak jinak, než aplaus.

Diváci tedy mohli odcházet domů či do vedlejších barů spokojení, stejně jako britská čtveřice, která ústy Nicka Mulveye poděkovala obecenstvu, že dali přednost jejich koncertu před sledováním souběžně hraného fotbalového utkání mezi Španělskem a českou reprezentací. Fotbal totiž stejně dopadl tak, jak se všeobecně očekávalo (a jak Nick na koncertě poměrně vtipně předvídal), kdežto naopak tento koncert poskytl každému návštěvníku pohodový a především unikátní hudební zážitek skrze jedinečné melodie moderního jazzu a neotřelou kombinací nástrojů. Jako téměř vždy tedy musím nakonec dodat – kdo nepřišel, může jen litovat a doufat, že tito sympaťáci z Británie přijedou do České republiky znovu.