Bonobo v Lucerně 2010

Letošní rok je zdá se extrémně plodný nejen co se hojekových a politických vítěžství týče (nestavím se zde rozhodně na ničí stranu a politiku do obsahu tohoto serveru také nebudu tahat), ale také je obzvlášť vydařený díky velkému počtu živých vystoupení zahraničních triphopových a downtempových hvězd. Ačkoliv toto zařazení zrovna Simon Green aka Bonobo, který v pondělí 7.6. vystoupil se svou kapelou a zpěvačkou Andreyou Trianou v pražském Lucerna Music Baru, nemá příliš v lásce – většina jeho posluchačů jej má tak nějak na tajnačku zaškatulkovaného právě v přihrádce downtempo. Pokud vás zajímá, jaký ten jeho letošní poslední koncert z celé šňury na podporu aktuální desky Black Sands byl, pak čtěte dále.

Už podle ohromného počtu lidí, jež se shromáždili před dvacátou hodinou ve Vodičkově ulici před Lucernou, se dalo usuzovat, že půjde o večírek ve velkém stylu. O tom jaký bude asi zájem o downtempo u českých posluchačů jsem dost přemýšlel ještě před samotným koncertem a bych se přiznal, byl možná i trochu skeptický. Zájem příznicvů moderního nu jazz míchaného s funky, soulem a inteligentní elektronikou je však na naše poměry, tedy alespoň podle toho co jsem viděl a slyšel v pondělí v Lucerně, až nečekaně enormní. To je samozřejmě velmi pozitivní zjištění – a myslím, že nejen pro náš portál, ale také pro samotné pořadatele koncertu a agentury, které o podobných akcí do budoucna přemýšlí. Celé to totiž může znamenat jen jediné – větší příliv kvalitní a neotřelé živé muziky v podobném duchu.

Jakmile se ve 20 hodin Lucerna otevřela, začaly do ní proudit skutečně ohromné zástupy lidí, na kterých byla často vidět upřímná radost a natěšenost, stejně jako vděk za to, že nás tak ceněný a skvělý umělec jakým Bonobo bezesporu je, poctil svou návštěvou v rámci vyčerpávajícího turné. V útrobách Lucerny už zahříval desky a masíroval nově příchozí DJ Ghonzales, který se z hiphopového severu někde kolem Mostu a Teplic propracoval až na samý vrchol české drum´n´bassové elity. Zkušený DJ a nově také producent minimalistického downtempa pojal začátek večera po svém a míchal příjemnou směs českého i zahraničního hiphopu s klasikou chilloutových parties i s těmi nejslavnějšími triphopovými singly. Jedinou vadou byl fakt, že jeho set trvat až příliš dlouho, za což ovšem on sám nemohl.

Vypusťte šimpanze!

Bonobo v Lucerně 2010

Vzhledem k zaplněnosti klubu a už zmíněné natěšenosti a nedočkavosti jeho návštěvníků se po necelé hodině ozývá první pískání a volání po nástupu kapely na pódium. S každou minutou se pak halekání a jiné pobízení stupňuje. Dokonce jsem zaslechl i hlášky typu „vypusťte šimpanze“ nebo „no jo downtempo, neni kam spěchat – to je zase Ninja Tune„. Nicméně někdy kolem půl desáté bylo vše připraveno a na stage se za srdečného halasení publika objevila část kapely v čele se Simonem Greenem. První tracky patří čistě intrumentální produkci postavené z velké části na elektronickém základu, samplech a přitakávání bubeníka a klávesáka. Kapela představuje materiál z poslední desky Black Sands i předchozích tří alb. Jack Baker postupně nahrazuje elektronický beat svými propracovanými groovy a breaky a do chilloutové koláže se přidává i saxofonista Mike Lesirge. Na Jacka jsem se těšil snad nejvíc, jelikož mě zaujal už na DVD Live at Koko. Velmi pěkně na mne také zapůsobil mladičký hráč na klávesové nástroje Ciaran O’Rourke, který svého Norda a Korga ovládal naprosto dokonale – ostatně stejně jako samotné Greenovo aranže. V pozadí se zjevoval za notebookem, hromadou samplerů a kabelů vysoký anglán Andrew Wilkins a melodické nástroje kromě kláves a saxofonu doplnil ještě kytarista Ewan Wallace.

Po úvodních instrumentálních skládbách se přidala i sama Andreya Triana, která působila naprosto božsky. Krásná, exotiku vyzařující a neskutečně charismatická zpěvačka s nakřáplým sexy hlasem si během pár taktů získala celé publikum bez vyjímky. Její přirozený projev a komunikace s lidmi jsou pro muziku Bonobo naprosto nepostradatelnou devizou. Nahradit ji dokáže snad jen stejně kvalitní a působivá vokalistka, na které má Bonobo shodou okolností docela štěstí. Nicméně ani sama o sobě se Triana určitě neztatí. Potvrdila to ve chvíli, kdy si živě – přímo před zraky publika – přednahrála vokální spodky do sampleru a do nich pak zazpívala tak procítěné sólo na pomezí soulu a jazzu, že nemohl nikdo ani pochybovat o tom, jaká bude její sólová deska.

Po zhruba hodině se Bonobo na oko rozloučili v rámci ohromného aplausu s očekáváním takového toho „přídavku z povinnosti“. Nikdo však ani netušil o jaký strhující aplaus tady půjde. Kapela se vrací na pódium úplně konsternovaná se slovy „Wow, this is… this just amazing noise here…„. Bonobo ten večer museli přidávat ještě jednou a myslím, že koncert v Lucerně byl pro ně tím pravým a důstojným zakončením celého turné. Lepší závěr si totiž může přát jen málokterá kapela. Děkujeme Bonobo a děkujeme také agentuře Barometr a celému projektu Conference, který k nám už od roku 2002 vozí samé kvalitní hudební krmivo nejen z oblasti nu jazz, downtempo a triphopu, ale také na poli breakbeatů a dnb. Krátký fotoreport z koncertu najdete samostatně.