Grasscut

Duo obrýlených intelektuálů a hudebních experimentátorů Grasscut má na svědomí jednu ze zásadních desek labelu Ninja Tune z druhé poloviny letošního roku. Svým debutovým albem vzdali hold především specificky krásné a unikátní britské krajině. Podobně jako třeba Boards of Canada cítí tito dva muzikanti potřebu ztvárnit tamní přírodu právě hudbou. V polovině příštího týdne – tedy 15. prosince – přijedou v rámci oslav 20. narozenin Ninja Tune v Česku mistři Andrew Phillips a Marcus O’ Dair představit desku 1 Inch/1/2 Mile do pražského Paláce Akropolis. Downtempo.cz přináší v předstihu exkluzivní rozhovor přímo s Andrew Phillipsem.

Andrew, jak ses vlastně dostal k muzice?
Už jako malej kluk jsem chodil hodně zpívat do sboru a taky jsem působil ve školním orchestru. Potom mi už nestačila interpretace hotový muziky a posunul jsem se ke komponování vlastní hudby. V době, kdy jsem byl na univerzitě, jsem s ní pak prorazil i v televizi.

A jak to bylo s projektem Grasscut?
Setkali jsme se s Marcusem v jedný kapele, s kterou jsme jeli turné. Cestou jsem komponoval různý melodie, ke kterým mě inspirovaly všechno to dění kolem – to, co jsme viděli po Británii. Pak přišlo pár nabídek na samostatný koncert a na tom se už vše stavělo dál a nabalovaly se další a další nabídky.

Prozradíš našim čtenářům, jak u vás probíhá tvůrčí proces skládání?
Nejdůležitější je, aby naše hudba byla neotřelá, rádi experimentujeme, nic obyčejného, musí to být emotivní. Abychom toho dosáhli, používáme různý hlasy z minulosti i současnosti.

Vyzařuje z vás dost anglismus. Je to přirozený nebo kalkul?
Hele, celý naše první album je hodně o Británii – o nákupních centrech v Sheffieldu, velšských horách a taky o pahorkatině Sussex Downs. Neděláme to prvoplánově, vychází to ze mně přirozeně, z mýho života. Až na ty nákupní centra, pochopitelně

Dobře balancujete na pomezí nostalgie a progrese. Která ta oblast je ti bližší a pro vás podstatnější?
Nesouhlasím s tím, že zvuky a hlavně vokály z minulosti musí nutně znít nostalgicky. Myslim, že mě to naplňuje. To jak navštěvuji minulost nebo se ji snažím obnovit mě vlastním způsobem. Británie je fakt plná odkazů z historie, je to velmi stará země, ale zároveň se to všechno koná teď – v době, kdy žijeme uprostřed transparentních změn. Myslim, že je naprosto vpořádku, když kombinuju staré zvuky a hlasy do nynější podoby elektronický muziky.

Jaké vybavení máte ve svém nahrávacím studiu?
To se ani nedá všechno vyjmenovat – máme hodně nástrojů, mikrofonů, klávesy, bicí soupravu i klavír. Používám docela starou verzi Abletonu a několik dalších programů. A co je možná zvláštní, na mobil si rád nahrávám „zpěv“ ulice.

Máte fakt povedenej obal desky. Jakou váhu má pro vás design a grafika spojená s vaší hudou?
Díky. Pro mě je to hodně důležitý. Máme štěstí, že pracujeme se skvělým grafikem Pedrem Brownem, renesančním člověkem se zájmem o spoustu věcí, on je autorem coveru. Ukázal nám taky trochu z tajů grafiky. Jen tak hudba vyzní, jak má.

Jsou pro vás důležité reakce lidí a kritiky?
Nadchlo nás, jak pěkný recenze na album 1 Inch / 1/2 Mile vyšly. Když dá člověk týhle desce dostatek času, zraje v jeho uších jako víno a postupně vše, co na ní je, pochopí. Pak se mu bude víc líbit. I když samozřejmě, že se člověk nezavděčí všem.

Co váš čeká v nejbližší době?
Po koncertě chystaném na 15.12. v Praze jedeme do Nizozemí, pak vyrážíme na turné po Británii. Leden, únor a březen je potom v plánu Francie. A už taky pracuju trochu na další studiový desce.

Autor rozhovoru: Monobrow