Onehdá jsem brouzdal po internetu a zajímalo mne co mi nabídne, pokud budu hledat v našich končinách něco blízkého triphopu, ambientu a vůbec cokoliv blízkého hudbě, kterou náš portál prezentuje. Už při zadání klíčového spojení triphop cd jsem narazil na projekt Amorphine. Jde o jednočlenný projekt, za kterým stojí Martin Linda (tedy pominu-li jeho PC). Amorphine u nás reprezentuje tu přístupnější formu downtempo hudby – někde na pomezí melancholického triphopu, new age a elektronického popu. Stáhnul jsem si na webu jeho jediné autorské album Emotion Pictures z roku 2008 a jak jsem jej tak poslouchal, říkal jsem si, že by nebylo špatné autora kontaktovat a trochu vyzpovídat.

Jak ses dostal k hudbě a tvorbě studiové elektroniky? Podle informací na webu jsi víceméně
programátor, čili technicky zaměřený člověk – vyrovnáváš muzikou exaktní oblast svýho života?

K hudbě jsem se dostal v první řadě přes rodiče. Táta doma poslouchal desky a často hrál na kytaru a u babičky jsem si mohl hrát na staré pianino. Z toho se časem vyklubal dárek v podobě klávesové samohrajky a od té už nebylo daleko k počítači a hudebnímu software.

A ke kytaře jsem se dostal znovu na gymplu, kde jsme se spoluáky založili punkrockovou kapelu, se kterou hrajeme dodnes.

No a programováním se živím na plný úvazek, vystudoval jsem výpočetní techniku na ČVUT a zhruba od základky jsem tíhnul k počítačům, hrám a programování. Teď se mi to s hudbou pěkně doplňuje i když nemůžu říct, že by to byly nějaké protiklady, protože i programování vnímám především jako kreativní proces.

Co ze tvé programátorské praxe je dobře použitelné v samotné hudební tvorbě a naopak? Obojí je
myslím dost kreativní proces, jak moc se tyhle dva zdánlivě neslučitelné světy spojují a ve tvém životě fungují?

Tak například jsem před nedávnem v práci dodělal hudební aplikaci Rytmik pro Nintendo Dsi. To bylo pro mě skoro ideální spojení těhle dvou světů. Na jedné straně jsem si splnil sen a vytvořil si svůj vlastní hudební program sobě namíru (i když v tomhle případě s určitými hardwarovými omezeními), na druhé straně jsem zužitkoval svoje hudební zkušenosti a vytvořil jsem pro něj i banku zvuků a skladeb. Jinak jsem rád, že to můžu střídat a občas přepnout od řešení problémů při programování na něco jako čistě kreativní režim, kdy jen tak zkouším, co za hudbu mi vyleze zpod rukou a nechávám se tím jen tak volně unášet. A hraní s kapelou na koncertě je zas ještě něco jiného a za to jsem taky velmi rád.

Podle tvé hudební tvorby usuzuji, že jsi navštěvoval minimálně základní uměleckou školu, je to tak?
Na jaké hudební nástroje hraješ a jak ti to pomáhá při samotném komponování?

ZUŠ jsem nenavštěvoval a ani jinak jsem hudbu nebo hru na hudební nástroj systematicky nestudoval. Jsem absolutní samouk a vždycky jsem se snažil nějak zahrát nebo zaznamenat hudbu, kterou jsem někde slyšel a líbila se mi, nebo která mě napadla. Ať už u babičky na piano, nebo s kapelou na kytaru, nebo myší do počítače. Vlastně ani neumím noty i když za ta léta už jsem se v nich alespoň trochu orientovat naučil. Hraju trochu na klávesy, trochu na kytaru, trochu na bicí a trochu zpívám, ale samozřejmě nic z toho pořádně:-)

Preferuješ studiovou tvorbu u počítače a hru na nástroj nebo hru v kapele? Hrál si někdy i své skladby
živě nebo tě live produkce neláká?

Nejvíc tvořím momentálně u počítače i proto, že vzhledem k rodinným povinostem se k hudbě dostávám většinou až pozdě večer. Ale živé hraní je pro mě důležité a naštěstí s kapelou zvládáme pořád ještě fungovat a koncertovat.

I projekt Amorphine jsem se pokoušel převést do živé podoby a proběhlo i několik zkoušek. Ale zjistil jsem, že aby to stálo opravdu za to, tak by tomu člověk musel věnovat opravdu hodně času a energie a ani jedno jsem v té době neměl. Krom jiného se mi narodila dcera a rozhodl jsem se Amorphine live uložit k ledu na dobu neurčitou.

Sám za sebe si vydal jedinou triphopovou až ambientně laděnou desku Emotion Pictures v roce 2008.
Můžeš nám o té desce něco říct, případně zda je někde i ke koupi/stažení?

Deska Emotion Pictures pro mě byla završením hudebního snažení, experimentování a i osobního vývoje, kterému jsem se věnoval zhruba od roku 2005. Význam má pro mě nejen ta deska jako celek, skrze který můžu dalším lidem sdělit své hudební názory a nálady, ale důležitá byla i ta cesta k jejímu vzniku, protože jsem se na ní opravdu hodně věcí naučil. Bohužel se mi nepodařilo najít vydavatele, takže po asi půl ročním snažení jsem se rozhodl dát celé album volně k poslechu i ke stažení buď na http://bandzone.cz/amorph nebo http://www.martinlinda.cz/projects/emopix.html.

Není trochu škoda, že od roku 2008 už nevyšla žádná studiová záležitost od Amorphine? Jaké jsou
aktuálně tvé ambice s tímto projektem, chystáš něco do budoucna?

Od dokončení desky jsem se začal více věnovat komerčním zakázkám a produkci jiných kapel a projektů a při tom se snažím zúročovat své nabyté zkušenosti. Nicméně mám v šuplíku pár dalších rozdělaných nápadů, nějaké nové vybavení, které mě inspiruje a začínám mít chuť se zase pustit do realizace další celé desky. Kdy to bude, nevím, ale určitě bude. Zatím jen vím, že by měla být opět především atmosférická a klidná, taky mám v plánu ji pojmout o dost víc akusticky a míň synteticky.

Na desce Emotion Pictures se objevují mužské i ženské vokály, můžeš prozdradit kdo to vše nazpíval a
jak se ti s takovým materiálem ve studiu pracovalo?

Tak ženské vokály jsou jen upravené samply z knihovny softwarového sampleru Kontakt. Mužské vokály jsem nazpíval já. No, nepracovalo se mi s tím moc dobře, zpěvák by potřeboval nějaké hodiny zpěvu Ale vážně, jsem rád, že jsem tam ty vokály dal. Myslím, že to album dost oživují a zlidšťují. Největší problém pro mě asi bylo vymyslet nějaké smysluplné texty.

Deska na mě hodně působí dojmem klidu a pohody. Pokud bych nevěděl, kdo je autorem hudby,
představil bych si naprosto vyrovnaného a nekonfliktního člověka, který vede spořádaný život, má rád precizní a dotaženou práci, pořádek … trefil jsem se?

K vyrovnanosti budu muset asi ještě ujít dlouhou cestu, ale jinak snad snad trefil.

Podobně jako Floex nebo ZKA4T se teď orientuješ na komerční tvorbu hudby pro soundtracky ke
hrám nebo znělky a podobně. Proč myslíš, že je u tak zásadních tvůrců downtempo hudby u nás
tendence odklonu od vlastní tvorby a doménou se stává užitá hudba – byť u Floexe, ZKA4T i u tebe
velmi dobrá?

Zásadní jsou podle mě dva důvody. Jednak tím, že se člověk dostane řemeslně na určitou úrověň, tak po jeho službách začne být poptávka a je pak samozřejmě příjemné, když se ten koníček (v mém případě hudbu pořád považuju za koníček) aspoň sám zaplatí. Ono od určité úrovně to taky začíná být poměrně nákladná záležitost. Přirozeně, potom člověk hůř hledá čas na volnou tvorbu. A za druhé mám často pocit, že ta užitá tvorba má i nějaký smysl a účel (resp. smysl daný tím účelem), o čemž dnes člověk v okrajových hudebních žánrech může spíše pochybovat, protože najít posluchače, kteří tu tvorbu ocení, je dost náročné a pro mě v podstatě težší než ta tvorba samotná.

Co se týče užité hudby a komerční práce na muzice pro hry, tam hraje velkou roli jak disciplína v
samotné tvorbě, tak i jiný pohled na zvuk, striktně danou stopáž a podobně. Jak moc se liší proces tvé
vlastní umělecké tvorby od produkce komerční hudby?

Na první pohled se liší hodně, na druhý až tak moc ne. Dalo by se říct, že ve volné tvorbě si prostě můžu svobodně realizovat co mě zrovna napadne, případně experimentovat a zkoušet různé zvukové nebo hudební postupy. Ale když pak začnu dávat dohromady album, nebo se snažím nějaký track udělat veřejně prezentovatelný pro posluchače, tak musím spoustu věcí dostat do nějaké striktnější formy, spoustu věcí vyladit, učesat, ořezat a nakonec jsem na sebe vlastně docela přísnej.

V užité tvorbě jsem samozřejmě omezený zadáním, někdy atmosférou nebo stylem, někdy stopáží, nebo i synchronizací s obrazem, ale často to v jistém smyslu ulehčuje práci a rozhodování. Totiž vymyslet, co má ta skladba vyjadřovat, bývá často to nejtěžší a tady to dostanu dopředu dané. To může být na jednu stranu omezení, ale na druhou stranu i inspirace.

Jaká hudba je ti blízká obecně? Preferuješ oblast downtempa a ambientu, nebo posloucháš i tvorbu z
diametrálně odlišných hudebních směrů?

Poslocuhám všechno možné. Dřív jsem procházel různými obdobími, kdy jsem preferoval nějaký jeden styl, ale už dlouho nejsem v hudbě vyhraněný. Někdy si rád poslechnu Massive Attack, jindy Pendulum a někdy třeba Craddle Of Filth. V hodně žánrech dokážu najít hudbu, která mě baví.

Které desky nebo singly tě v poslední době zaujaly a čím? Máš nějaké své aktuální oblíbence?

Nesleduju moc aktuální scénu, jsou to spíš různě staré záležitosti, ke kterým se náhodně dostávám. Poslední rok mi v přehrávači určitě nejvíc hráli Pendulum – Hold Your Colour a In Silico. Pak se mi hodně líbí dvě poslední alba Devina Townsenda a z tvrdší hudby jsem ještě docela sjížděl album Fiction od Dark Tranquility. V klidnějších vodách mě zaujal např. Erik Truffaz – Arkhangelsk.

Co česká hudba? Myslíš, že éra, kdy excelovali právě zmínění interpreti jako Floex nebo ZKA4T a
české downtempo bylo na pomyslném vrcholu už je pryč? Nebo sleduješ i tvorbu jiných českých
producentů v této oblasti – třeba Mythematicu, kterou jsme měli na rozhovoru nedávno?

Ano, řekl bych, že dnešní doba pomalejším a měkčím žánrům spíše nepřeje. Mám pocit, že lidi toho v hudbě nechtějí moc hledat, chtějí se skrze hudbu spíš vybít, nebo se prostě jen identifikovat s větší skupinou a mainstream je momentáně jinde než v downtempu. Třeba se to časem zase změní a (pseudo)intelektuální melancholie přijde zase do módy

Apex Twin nebo Brian Eno?

No asi podle nálady…

Portál downtempo.cz se snaží podporovat české tvůrce triphopu, downtempa a ambientu, brzy oslaví
půl roku své existence – čteš někdy naše články? Co se ti na portále líbí a co bys naopak vylepšil nebo
změnil?

Na portál Downtempo občas zavítám, ikdyž přiznávám, že ho nesleduju pravidelně. Naposledy jsem si s chutí přečetl rozhovor s již zmiňovanou Mythematicou.

Na portálu se mi určitě líbí jeho koncepčnost a čistý styl webu i kvalita obsahu a úrověň psaní článků. Je fajn, že se portál nesnaží být ani prvoplánově populární, ani příliš intelektuální, ale jde takovou hezky upřímnou cestou. Do budoucna bych přál snad jen utěšený růst čtenářské a posluchačské komunitoy.

Díky za rozhovor a hodně štěstí při tvé další tvorbě hudební i programátorské.

Taky díky a přeju, ať se portálu daří.