Rozhovor s DJ Blue

Zařazeno v Rozhovory 2 komentářů
DJ Blue

DJ Blue

Týden se sešel s týdnem a my už můžeme prozradit, kdo bude tím avizovaným vzácným hostem pro první párty portálu downtempo.cz ve Wakatě. Nebude jím nikdo jiný, než jeden z douhodobě nevýznamnějších a nejrespektovanějších downtempo DJs u nás – DJ Blue. Dokonce už víme, že akce se bude jmenovat Brainfeeding a její termín se kvapem blíží – proběhne 28.3. (očekávejte bližší info na webu i na Facebooku).

S DJ Blue si povídal v neformálním prostředí náš redaktor Martin Macháček aka Curfew, který s ním na akci vystoupí společně a vlastně i celou noc s Downtempo.cz přichystal, produkuje a zastřešuje – velký dík tedy patří právě Martinovi, o kterém se dozvíte více také v pozvánce na Brainfeed. Michala Bureše aka DJ Blue snad nemusím zasvěceným downtempařům dlouze představovat. Michal působí v marketingu a PR Rádia Wave, rád tvoří muziku, poslouchá, mixuje a hraje na parties.

Ahoj Michale, dle tvých aktivit, tě lze považovat za poměrně hudebně činorodého jedince. Vzpomeneš si ještě co, nebo kdo, v tobě zájem o hudbu vyvolal?

Vzpomenu, když mi bylo čtrnáct a začal jsem chodit na gympl. Sledování alternativní hudební scény tehdy po roce 1989 díky Radiu1 a první půjčovně CDs pro mně znamenalo největší část volného času.

V historickém kontextu je hudba spojována s vyjádřením emocí. Prostředek ke společenské zábavě. Skokem do současnosti se však dostávám do doby, kdy máme možnost navštívit party s reprodukcí vcelku netanečních rytmů. Interakce mezi zúčastněnými se značně snížila. Ukázkovým jevem je oblíbenost užívání ketaminu mezi UK teens na dubstepových akcích. K čemu to podle tebe směřuje?

Já mám interakcí dost, hlavně typu: „Rozjeď to trochu!“ Když to porovnám s dobou před patnácti lety, kdy jsem s hraním začínal, lidi měli v klubech větší úctu k hudbě samotné. Já třeba do klubů chodil jen kvůli hudbě, poslouchat, učit se nové věci, chápat hudební souvislosti. Velmi rychle jsem tedy přešel na druhou stranu mixáku a začal hnát věci dopředu vlastní cestou. Na roli edukativního DJe jsem si zvykl rychle. Na tu nenávist od všech, kteří chtějí „nenasírací“ soundtrack k chlastání nebo za zvuku „hitovek“ balit holky. Hitovky ať si pouštěj z iPodu. Takže shrnuto, hudba samotná šla za ty roky u návštěvníků klubů dost stranou. Rozhodujou konvence a fashionismus. Digitální věk zkazil svojí globalizací, nadprodukcí a lehkým přístupem kohokoliv k čemukoliv to základní super-ego, který lidi na scéně spojovalo. Technologie, která měla lidi spojit úplně zahýbala jejich přístupem a postojem. Takže jedině soustavné vymezování se konvenci a nabízení osobního postoje je pro mně cestou proti krizi identity a motivace na klubový scéně, o který mluvíš.

Na Radiu Wave uvádíš pořad Drop Out se zaměřením na futuristické beaty. Strmý rozvoj elektronické scény vyústil k nespočetnému množství fůzí napříč žánry. Kdo je podle tebe nyní největším hudebním mutantem?

Mutant? Přál jsem si slyšet, jak by to znělo, kdyby tradiční hudba afrických kmenů vznikala použitím současných zvukových a technologických možností. Beze všeho balastu a líbivých nesmyslů, který odvádějí pozornost od poselství v rytmice. Afro-američan Afrikan Sciences je tomu z mého pohledu (poslechu) zatím nejblíže. Bonusem pár jmen, která mají naprosto autonomní hudební svět a stojí za poslech: Altered Natives, Boddika, Aardvarck, Stereotyp, Theo Parrish,…

Kromě moderování a djingu se věnuješ také vlastní tvorbě. Na SoundCloudu máš již řadu tracků. Jaké jsou tvé zdroje inspirace a software, či nástroje se kterými pracuješ?

Když dělám hudbu, jsem myšlenkama v klubu. Když hraju v klubu, v hlavě mi bublá pokračování mých rozpracovaných tracků. Takže inspirace běží hlavně na téhle trase a na zvuku se samozřejmě podepisuje i aktuální rozpoložení. Neopouštím staré známé pro nové, dodnes používám Reason, na kterém jsem také začínal.

Nedávno jsem shlédl dokument ze Sibiřské tajgy, kde jeden z tamnějších obyvatelů hovořil o tom, že nejkrásnější hudba pochází z přírody. Tzv. „nature noise“ si oblíbila celá řada producentů a momentálně spojení elektroniky a organické přírody zažívá nemalý boom. Vnímáš to jako určitý posun v této oblasti?

Odpovím ve dvou bodech: 1/ Kdo mě zná, ví, jak miluju toulání se samotou v lesích, horách nebo jen polema a všechny zvuky s tím spojené. 2/ Ve spojení s hudbou jsem byl tomu, o čem mluvíš nejblíž ve svém ambientním období na gymplu. Geniem v tomhle směru je Biosphere a jeho krystalický arktický zvuk hlubokých lesů a praskání ledu v masivním basovém obalu a polární záři kosmických zvuků. Zůstane pro mně ikonou, ale od té doby už pro mně je jen ta příroda a nebo hudba. Netrávím čas poslechem „field recordings“ ani muziky, která se snaží implantovat záznam klopýtání hovnivála přes silnici nebo rojem včel na louce. Takže posun určitě ne.

Před lety jsi absolvoval pokus o překonání rekordu v délce djského setu. Nakonec jsi byl úspěšný a to i bez použití jakéhokoliv podpůrného prostředku. 81 hodin je celkem heroický výkon. Kde se v tobě vzal impuls k celé události a je rekord stále platný?

Díky. Popravdě nevím, myslím, že to někdo o pár hodin zase překonal, ale už jsem se o to nikdy nezajímal. V té době se o mně vědělo, že celé víkendy nespím a tak mé frenštátské kamarády ze srandy napadlo, že bych mohl celý víkend tedy klidně hrát, a to právě u nich v klubu. Vše jsme domluvili, připravili a uskutečnili i podle pravidel oficiální kanceláře Guinesse rekordů. Hrál jsem na gramce od čtvrtka 11:00 do neděle 20:06. Šlo by to i dál, ale doktorka už měla obavy o můj vyčerpaný mozek a kvantem dodávané vody přetěžované ledviny. Odehrál jsem 1.600 desek pro plný klub a šel jsem spát. O zápis mezi rekordy jsem se pak už vůbec nezajímal. Šlo o zábavu.

28.3. zahraješ na nově vzniklé noci v klubu Wakata pod naší hlavičkou, prozradíš alespoň přibližnou selekci?

Vždycky miluju (ironicky), když někdo na tuhle otázku odpoví způsobem: „Hraju všechno možný, nejde to zařadit, bla, bla, bla…. “ a pak si ten set poslechneš a zjistíš, že 2 hodiny posloucháš stejnej zvuk 😉 Tomu se chci vyhnout, hraju hlavně černou progresivní hudbu.

Na závěr jedna pikantnost – jaká je tvá nejoblíbenější barva?

Barva očí mé dcery… modrá.

Díky za inspirativní rozhovor, uvidíme se ve Wakatě!

Napsal dne 22. března 2011 Počet komentářů: 2
Téma : , , , , , , , Vytisknout

Sdílet na sociální síti

Sdílet obsah na Facebook Sdílet obsah na MySpace Poslat článek na Twitter Sdílet obsah na Líbím se ti

2 komentářů

Komentáře
Bře 27, 2011
23.10
#1 elementBůhvíčeho :

super interwjů

Zář 26, 2011
20.11
#2 Euthanasia :

Hodně povedený rozhovor. Michal má co se týče digitalizace a následného zneuctění veškeré kvalitní alternativní hudby jenom a jenom pravdu….velmi trefně pojmenované, jenom škoda, že to tak dopadlo.
respekt to modřina

Tento příspěvek není možné komentovat.

Předchozí článek
«
Následující článek
»